BOTY
text Z. Růžová, 1974


Do přízemního okna
ráno prasklinou se dívá
Za okenním rámem
dítě do něj oči otvírá
Přitisknutý nos má na skle
kapky deště počítá
Po chodníku prošlapaným
nic než boty pospíchaj
Kam ty boty jdou?

Čvachtaj spolu pěkně v blátě
levá, pravá v pořadí
pochodujou ze dne na den
a k dalším se zařadí
Spousta bot tu dupe spolu
jak barevná sláva
kapky deště uskakujou
to se tak někdy stává
když boty jdou

Dítě krčí nos jak králík
pak se šťastně zasměje
pro dítě jsou zatím k smíchu
vyježděný koleje
Z místa za sklem neuvidí
svoje příští bačkory
co mu strčej do pytlíku
a šoupnou ho do školy
Tam už je bot

Bačkorama s bambulema
těma všechno začíná
jen kdo chodí nepřezutej
hanbu nohou nevnímá
A nejlíp je na tom ten
kdo bosky v dešti zatančí
celý život na svých stojí
a neví oč tu kráčí
K čemu boty jdou

A tak moje milé dítě
dokud můžeš, bez nich běž
budu jenom dávat pozor
ať si moc nenatlučeš
A až jednou budeš myslet
že už bez bot nelze jít
obuj boty, do kterých se
kapky deště mohou vpít
V kterých mohou žít