Vyprávím slepejm o stínech života
Že totiž každej předmět stín má
Že o stíny je připravila jejich slepota
A že slepej slepýho víst kam nemá
Zázračný brýle vám dám, tak pojďte
Do země stínů spěchám
Král země nám otvírá, zve nás dál
Tam, kde nikdo stín nemá
Každej má místo tváře tmu tam v zemi stínů

Utíkám stínohrou města mezi stíny po lidech
A na stín si nešáhneš
Stín políbíš, ale neudržíš ho na rtech
Moc stínů je jeden stín a ten nedoženeš
Dav chce stejnýho Boha, stejnou pravdu
Stín po snu
Jeden dům jako druhý, jeden názor
Všichni hážem na jednu hromadu
Král má místo mozku tmu tam v zemi stínů

Jsem veliký král stínů, jsem ve stínu stráží
Ve stínu a ochraně hradu
Stín mám ve znaku, znak mám ve stínu
A od stínu ke stínu jdu
Stín smrti tudy jde a splývá s námi
Stínem únavy
Někdo je zbabělý, jiný silný, dobrák, hlupák
Jó, jen šustí stíny
Tam člověk má místo ksichtu tmu tam v zemi stínů

V kraji, kterému se odedávna říká Paměť země
Nastal zvláštní hluk
Pampeliška se moc protáhla a tou dírou
Vylez pampeliščí kluk
Vítr se fouknout nestydí
A kluk do země stínů pádí
Utíkal i král, ten pohled bych vám přál
Jak každej stín nohy na ramena bral
A žádnej už neměl místo očí tmu tam v zemi stínů

Jenže v pohádce všechno dopadne fajn
Ale skutečnost je trochu jiná
Po ulici každej z vás jde jak pán
A stín k vaší patě usedá
A bylo to zrovna včera, šel jsem koupit
Housky a litr mlíka
Slunce bylo úplně jarní
A na rohu vyrostla malá pampeliška
Ale každej měl místo tváře tmu jak v zemi stínů
Všechno bylo přesně takový jak tam v zemi stínů