Jsem člověk, nebo vlastně co jsem
ve vlnách, co život nese
jednu moc mám, s volby hlasem
zabloudit, jak v temném lese
do urny, kam popel patří
u které už hlasy větří
šakal, krysa, páv a prase
kde politik hlasy pase

Jsem člověk v mapě statistiky
mojí vlastní společnosti
když mám práci jdou mé kroky
prázdnem, je to pouhé scestí
život v bídě, život v dluzích
beznaděj mě vodí v kruzích
smůla ta mě denně hostí
na hromadě holých kostí

Jsem člověk, však bez budoucnosti
zákon ten se mi jen směje
chycený v dluhové pasti
děti mám, ty nejsou moje
vše co mám, to patří jiným
vychytralým lačným sviním
co si moje dluhy pěstí
v ubytovnách na předměstí

Jsem člověk, jménem vyloučení
v ghettu nenažrané bídy
život v zemi ten se mění
také se střídají vlády,
pro mě žádná změna není
čeká mě jen roztrpčení
v kleštích sociální zrady
ke mně život stojí zády

Jsem člověk s tělem v exekuci
bezmoc kosti zlobou sžírá
ztroskotán a bez pomoci
nenávist je moje víra
podvodnické české dílo
víc než milion nás zbylo
krutá česká noční můra
pro nás v právu je jen díra

Jsem člověk, žiji v beznaději
beznaděj je strašná síla
která v sobě výbuch tají
každou zemi rozvrátila
národ, který svoje chudé
opustil, z něj nic nezbude
poušť a nic, jen země holá
prázdno, pusto, pouhá nula