DEVĚTADEVADESÁTKRÁT
text Z. Rytíř, 1967



Devětadevadesátkrát jsem ti řek, že tě mám rád
Tak řeknu ti to ještě po stý a odejdu
I když vím, že to, co tys mi mohla dát
Už nikdy víc na celém světě nenajdu

Ten přísnej klid a krásnej byt a správnej dům
A peněz dost a z nouze ctnost už nenajdu
Jenže nevejde se ti tam ani kousek mejch snů
Tak ti to řeknu ještě po stý a odejdu

Tak dost těch slz a nač ten pláč, přišlo loučení
Do tvýho života se zkrátka nevejdu
Když odejdu, tak na světě se nic nezmění
Tak ti to řeknu ještě po stý a odejdu

Proč zejtra ráno začne jako každej den
Noviny vyjdou, žádný zvláštní vydání
Popelář cinkne popelnicí o chodník
A vláda si bude vědoma svého poslání

A lidi půjdou do práce jako každej den
Ulice proudy aut se rychle zaplní
Děti půjdou do školy ještě sen v očích
Vždyť ty děti přece nikdo z ničeho neviní