seznam
zpět
DOMOVINA (S8)
hudba Vl. Veit, 1975

Krajina půdou rozprostřela domovy
Stromem a loukou a vodou se vypoví
Tká lůžko vlání a nabízí zákoutí
Ženo a matko, vtažená do proutí
Bez slova, bez činu je žerdí vlajky
Nahoře rubáš a uvnitř má krajky

Krajina půdou rozprostřela domovy
Dlaň hlíny chodícím podkládá pod nohy
Nabízí náruč staviteli domu
Češe kožíšek poli obilnému
Zakládá kopec a otvírá údolí
Pohání potok, řece se podvolí

Žena a krajina, květ z jedné kytice
Úsměv vykrojuje něžností krajíce
Za pevnou hrází podá ti hladinu
Zrcadlem zdvojí odraz nekonečnu
Šetří už od léta vánoční rybu
Tají v sobě duhu božího slibu

Tak jako zbraň vzešla k obživě, k obraně
A dala muži zrod a trny květině
Tak dává kámen zeď a štít k bydlení
A oheň potravu a vítr k dýchání
Mráz rozdal práci a hranici žití
Dráb gravitace dal smysl vzepětí

Tak dala bezbrannost ženě krev domova
Užitek koníčku kopyta podková
Krajinu sekera, srp a pluh světí
Hřbet střechy vzepře se ručkama dětí
Květ města drží na stéble jazyka
Stůl národa prostírá poetika

Červenou růží vzkvete muži do dlaně
Vírou ho proroste jak bylina stráně
Voní medem když kosu rozklepává
Do sna mu dívkou prosluněnou vstává
Sčítá mu hvězdy padlé na ramena
Vešla do písně, kde písní je žena