EMIGRANTSKÉ BLUES
?


Rok o rok sebou v řadě mlátí
a trpělivosti se šlachy krátí
když vztek mele černé koření
Deset let už jsem v emigraci
protože v Čechách rudí blbci
bojí se trochy zpívání

Bojí se všeho, proto zbrojí
z lidu prospěch jak z krávy dojí
za krádež sobě kupují
Násilí, strážce jejich práva
ve lži se shlíží, čile vstává
když na korupci zahrají

A hrají denně, kurví žití
duši je z toho na poblití
a poezii k stonání
Jak psáti písně, dobře zpívat
přitom se na ně muset dívat
bezmocně, na ně se zbraní

Léta jsem zpíval velká slova
lil kulky rýmů bez olova
a věřil, věřil v umění
Teď mám však po krk kultůrnosti
a vyhejbání se vlastní zlosti
a zatajování zranění

Obtloustlí kněží strýčka Marxe
zloději slova revoluce
ti paraziti chudoby
z nuzných si dělaj chytrou živnost
z umění tupou nehoráznost
na svoje vlastní oslavy

Jak ale na ně, nemám zbraně
jen slovy můžu mlátit o ně
a tak to tedy učiním
Žijete svinsky, křivě, male
jděte už s tím vším do prdele
já vám tu cestu zaplatím

Rok o rok sebou v řadě mlátí
a trpělivosti se šlachy krátí
když vztek mele černé koření
Deset let už jsem v emigraci
protože v Čechách rudí blbci
bojí se trochy zpívání