seznam
zpět
GOA
Vladimír Veit, 2010, Indie

V tichém dotyku ženského těla
skrývá se moře, padá do hloubky
vesmír má barvy a barevná kola
promlouvá k zemí otvorem sopky
pod šaty pralesa skála je nahá
muž stromy kácí, na skálu sahá

V pohlaví krása je, klíč k ní má moře
skála je ohebná, žena v ní dýchá
muže se dotýká, otvírá dveře
schodiště domova meje do ticha
měsíc se otvírá šupinou Ryby
když Luna svítáním srpek svůj barví

Břichem se propadáš do studny bytí
cesta se do hloubky závratně točí
do temna počátku tělo teď letí
vášeň se probouzí, otvírá oči
tělo je nejsladším nástrojem lásky
nad džunglí bouře, na dlani blesky

Nahota vypráví příběh bez konce
horskému potoku obrazy bere
pralesní orchidej čeká na samce
v posvátné řece prádlo si pere
tajemná zákoutí v kořenech stromů
zřetelná nahota kamených lomů

Slunce už zapadá v Arabském moři
hladí mě po tváři, do očí bodá
na pláži v písku to perletí září
temnota od země stíny své zvedá
okolo tichá, neznámá země
náruč mi otvírá s úsměvem, jemně