seznam
zpět
HLINĚNÝ HRNEK
hudba Vl. Veit, 1967

V tichu slyším, že hrnek nemlčí, zpívá že líbá
Z hlíny tělo, z hlíny ústa, duši člověk do něj nalejvá
A jeho duše nám zrcadlem bývá
Lidská přání, vraždu nebo lásku hrnek objímá
Neposlouchej slova, hrnek skrývá jak soused se na tebe dívá
Návštěvě hrnek hostitele odkrývá

Lásku skrývá, všechny líbá, i ústa ošklivá
Jen člověk si vybírá
První láskou, tou, která nebolí, hrnčíř jak Bůh hostii vkládá
To modrý hrnek skrývá
Rád nás má

Vzpomínám na dětství, na malovanej hrnek, první líbal ústa má
Líbala ho matka, i otec z něj pil, kamarád taky žízeň má
Z hlíny jsme vstali, hlína nás líbá
Polibek je štěstí, dotkne se a vzletí, ruka hrnek objímá
Nezištné štěstí, kapka na rtu, ústa jsou přece nevinná
Smůla je v tom, že člověk mozek má

Kámen v lomu různé barvy, tíhu má
Tak člověk vypadá
Žízeň v očích, v duši snění, teplo lásky vyhledává
To modrý hrnek skrývá
Rád nás má

Slyš, hrnek zpívá, v rukou křehký jak krása neviná
Z hlíny tělo, z hlíny ústa, duši člověk do něj nalejvá
Každému jeho hudba zaznívá
Lidská žízeň, podivné skutky, přemety s náma dělá
Jen hrnek ji utiší, stárnutím neděsí, jen líbání žádá
Prohlédni si hrnek a uvidíš, co toho v sobě má

Lásku skrývá, všechny líbá, i ústa ošklivá
Jen člověk si vybírá
První láskou, tou kterou nebolí, hrnčíř jak Bůh hostii vkládá
To modrý hrnek skrývá
Rád nás má