Hluboko tam ve vědomí
Smutek svoje barvy míchá
V patách za myšlenkou spěchá
Že jí kosti v těle zlomí
Aby vyšla neduživá
Aby na svět přišla křivá

Aby marnost ukázala
Aby podlomila vůli
Aby člověk nechal v půli
Svého pozemského díla
Na jak dlouho že jsme tady?
Zdali dýl než stonek trávy?

Jak se zbavit této tíže
Když ji sbírám po všech koutech
Drží moje svaly v poutech
A dny jako drátem váže
Vykvétá mi se setkáním
Uzrává mi s rozloučením

Za láskou, co šťastně zpívá
Hořkost uzamyká dveře
Smrt vysadí svoje keře
Před dům, v kterém radost bývá
A co po životě zbývá?
Ticho, jak když dozní slova

Věřili jsme na sutiny
Starých zašlých velkých říší
Které jako v zlaté číši
V umění slévaly stíny
Slunce, které jejich době
Dalo akord jako hudbě

Dnes mne mrazí moje snaha
Uvěřiti v paměť času
Že dá zaznít tomu hlasu
Aby slyšel slova nahá
Bez chuti naději živit
Které tmě jdou dluhy splatit

Na co věřit, komu daň dát
Jak obelstít zbytečnost svou
Nechat se ohýbat touhou
Nebo kázní mysl kárat
Nosit to vše ve vědomí
Pak se s tím vším složit v zemi

Řekni, ty, co nablízku jsi
Jakým tónem život ti zní
Zdali cítíš úrodnost žní
Když si smrtka kosu brousí
Beze smíchu, beze smutku
Tiše píše konce tečku

Hluboko tam ve vědomí
Smutek svoje barvy míchá
V patách za myšlenkou spěchá