seznam
zpět
JEŠTĚ NEKLEPALA POHÁDKA
podle H. Ch. Andersena
1967

Žil jednou muž, tisíc pohádek znal
Ale do zlé doby pohádka nevstoupí
Zoufalství je špatný statek, marně vzpomínal
Jak melodie pohádková zní
Zlá doba, to je čarodějná bába
Co se štěstím kouzla tropí

Pohádku zakleje do lidského strachu
A člověk rána nedospí
Ta krásná je nejmladší, vítr jarní
Rozkošná holka, oči jak tůňky lesní
Soumrak padá na hlavu, která poklad nenachází
Smutek žije kde pohádka schází

Z lesních žen je nejstarší dáma
Je dětský sen a hodná paní
Nejlepší tanečnice a moudrost sama
Knihy závidí, když vypráví
Mládí prožila na loukách
Voní spánkem v květině luční

Jednou se zasnila v kostele
Znáš smuteční závoj svíce kostelní?
V noci starou zříceninu jak sova pozdraví
K ránu lidi z flámu ptačím zpěvem pobaví
Malíře lechtá barvami, muzikanti tóny nachází
Smutek žije kde pohádka schází

Z dávna přichází potulnej kramář
V jeho truhle veteš vzpomínek leží
Jde stará matička, má pohádkovej kapsář
Poklady se pod námi otvírají
Princezny předou na zlatých kolovrátcích
Draci je před jeskyní střeží

Podlaha se plní lidskou krví
Strašné války, lidi se v oleji smaží
Hrůzný pohled, příšery tlamy utvírají
Ale jaké štěstí, že to jen báby vyprávějí
S mučenými trpíme, dobrý konec přichází
Tahle pohádka nám schází

Muž hledá po kraji, vrány krákají
Unaven u náhrobku usedá
Za náhrobkem čtyřlístečky chvějí se a čekají
Komu štěstí a komu lásku
Když štěstí přichází, není ho málo
Sedm čtyřlístečků hodně vydá

Je to řád u cesty, dodává vážnosti
Ale každej ho nehledá
Slunce zapadá, rudé a veliké na dálku
Bahenní žena začíná vařit svou várku
Co vyprávěla, slyšel jsem, s pohádkou se prochází
A nám pohádka schází