seznam
zpět
KRAJINA SAMOT (N3)
hudba Vl. Veit, 2008

Písmenka lásky tvá nahota píše
pohlaví kouzelná slova skládá
pohyb se do hudby promítá plaše
píseň do dvou těl po notách skládá
dotyk a pohled a kořeny v dávnu
prožitky padají vědomím ke dnu

V krajině samot si půjčujem těla
slepecká vzácnost, co v temnu tápe
kosti už mlčí, když krev ještě volá
nepozná člověk, co kůže chápe
nahota napnutá na buben lásky
roztlouká v moždíři pradávné masky

Tělo se naklání k druhému tělu
prchavé setkání v domě smrti
touží po jistotě, prostřeném stolu
co ale dostane, všechno vrátí
jiskřením v prázdnotě čas tělo smývá
ještě než vešlo k odchodu mává

Ukrytý v nahotě, nahotou bloudím
hledám tě po hmatu, oblých tvarech
stařenu v dítěti s úlekem hladím
příběh tvých milenců jak nůž v zádech
Ve stínu těla jsem zahlédl sebe
chladno a ztracenost tím stínem zebe

Na duši myslet však potkávat těla
obejmout,nabodnout,vejít, bořit
vodou se rozběhla divoká kola
uchopit, opustit, čemu věřit?
V zajetí smrti teď lehkost i tíha
oči mi zakrývá v duši se mihá

Tělesná láska mě životem vede
do hor a k propastem,temným břehům
obrazy rozdává, slova mi krade
pije ze svatosti, fandí vrahům
Krajina samot spí na schodech smrti
čas se jí posmívá, předsudek drtí