LEOPOLDOV
hudba Vl. Veit, text J. Hutka, 2008



V motorech násilí lidského bezpráví
skrývá se slepota, chamtivost, faleš
falešné idee pohádky vypráví
zářivá budoucnost propadlá za lež
Kamenná věznice pro duše prokleté
krutost na nevinných je prapor moci
mladíci hození do cely stoleté
v národě odvaha k žití se ztrácí
Bez konce vypráví, mlčky a jen sobě
mrtví i živí o Leopoldově

Nevinnost nevadí ideám zvráceným
jediným smyslem je získávání moci
lhostejnost vítězů k životům zmařeným
svoboda vystydlá v nucené práci
Surovost dozorců po chodbách hlomozí
ďáblovo oko se do cely dívá
svěrací kazajka, nadávky, rozkazy
všechno je falešné, jen lež je pravá
Bez konce vypráví, šeptem a jen sobě
mrtví i živí o Leopoldově

Když cely hovoří tak jenom škrábanci
co po zdech nuda a zoufalství drápe
o jídle o ženách šeptají trestanci
šedivost po rocích ztracených dupe
Slunce je na nebi, za mříže nemůže
a Luna jen na duši tesknotou bolí
kulky a světlomet na věži u stráže
od světa volnosti zabitím dělí
Bez konce vypráví, šeptem a jen sobě
mrtví i živí o Leopoldově

člověku ostnatým drátem se zavírá
vzdálenost hvězd rozbitá o mříže
vězeňská brána se jen mrtvým otvírá
jediná slavnost je snímání z kříže
Minuta návštěvy po letech čekání
děti jsou zcizené, cizí je žena
mrtvoly vhozené do levných bednění
dopisy ztracené, hroby bez jména
Bez konce vypráví, šeptem a jen sobě
mrtví i živí o Leopoldově