LETNÍ BOUŘE


Je radost vidět, jak tvé tělo
pod nebem v trávě v nahotě
celé se v horkém slunci chvělo
když vítr chytil opratě
zapřáhl mraky na obzoru
aby je v dálce hnal přes horu
a chytil bouři do sítě

Mručivý praskot z dálky zazněl
slunce svým horkem plýtvalo
údolím poutník hromu prošel
a v očích se mu blýskalo
pak kapka deště na tvém těle
s potem se sllina nenadále
a nebe slunce zakrylo

Lehni si ke mně, řeklas tiše
bouře stavidla otvírá
a všechna mračna, co má v břiše
teď do svých dlaní nabírá
aby je chrstla na tvář země
pro tebe pramen, moře pro mě
tajnosti své nám prostírá

Když těla v trávě mokrá deštěm
husí kůží se pokryla
a roztřásla se zimou, smíchem
a voda vášně zchladila
přesto pak údy, chladem cizí
objevily ten oblak ryzí
ve vodě, co je zalila

A vlhký dotyk pádu deště
zas jiné city nasbírá
a nenasytně touží ještě
co plným tělem vybírá
Smeteno v té záplavě proudem
a procítěno mokrým chladem
štěstí se tiše probírá

Teď slunce v mracích prašným světlem
k nám do údolí propadá
a dešti v patách pára lesem
vzhůru se horkem pozvedá
a tam kde byla naše touha
klene se celým nebem duha
a v barvách na nás dopadá