seznam
zpět

LITVÍNOV
hudba Š. Rak, 1971

Copak jste lidičky, copak jste provedli
Že jste tu zavřeni v tak velkém vězení
Zdali jste někoho chudého podvedli
A teď jste tady v těch barácích zavřeni

  Nikomu na hlavě vlásek jsme neohli
  Jsme velcí dobráci, to bychom nemohli
  Jsme tady za prací, výdělek tu máme
  Za byt a za stravu, za oděv děláme

A proč v tak nepěkných barácích bydlíte
A proč tak zkažený vduch tady dýcháte
A co po večerech, co tady děláte
Když slunko zapadne, kam spolu chodíte

  Kam bychom chodili, doma si sedíme
  Máme televizi a tak se díváme
  Když program skončí, k spánku uléháme
  Za byt a za stravu, za oděv děláme

A já jsem myslel, že spletl jsem silnici
A místo do města, dojel jsem k věznici
K velkému táboru, kde lidé pykají
Za to, že člověku, bratru ubližují

  Odkudpak jsi přišel, že se tak hloupě ptáš
  Když se ti nelíbí, proč se pryč nevydáš
  My to své městečko docela rádi máme
  Za byt a za stravu, za oděv děláme

Prosím vás, počkejte, dovolte otázku
Zda když tu žijete, myslíte na lásku
Na krásu, na štěstí, co je po bolesti
Co bude zítra a co bude po smrti

  Z toho jsme vyrostli, tím se nechcem trápit
  Takové myšlenky je nejlépe zabít
  Hluboké úvahy koňovi necháme
  Za byt a za stravu, za oděv děláme

Ach, moji lidičky, já vám nerozumím
Myslel jsem, že duše je největším bohatstvím
Umět si trochu hrát, mít pěkné věci rád
Dívat se na mraky, z louky se radovat

  Podivně promlouváš, mladičký řečníku
  Však jednou zmoudříš a poznáš svoji mýlku
  Od nás starých se uč, my zkušenost máme
  Za byt a za stravu, za oděv děláme

Vězeňským táborem smutně se procházím
Nebe už modrá se a už ptáky slyším
V tu tichou hodinu chci potkat člověka
Tisíce jich tu spí, mě nikdo nečeká

  Nerozumím lidem, podivná je doba
  Smutná je nálada města Litvínova
  Lidičky bratři, za hodinu vstáváte…


 







DE STAD Překlad Gerd Helmer Mensen vertel mij wat hebt u misdreven dat u in deze gevangenis moet leven Was ´t wegens armen bestelen of verlakken Dat u hier vastzit in deze barakken Nooi hebben we iemand een haar op z´n hoofd gekrengt Goedzakken die wij zijn niemand die daaraan denkt we hebben ons werk hier met God en met ere ´t Gaat om de woning, de kost en de kleren Maar waaron zijn uw barakken zo grauw en kaal En zo bedorven de lucht die u binnenhaalt Zeg mij nog wat u gaat doen als het donker is En waar u heengaat wanneer de zon onder is Hoezo waarheen? nou, wij blijven gewoonweg thuis We hebben t.v. en dus kijken wij naar de buis Na het programa gaan we_onder de veren ´t Gaat om de woning, de kost en de kleren ´k Dacht bij mezelf: nee je hebt je in de weg vergist Dit is de stad niet, dit is een gevangenis Dit is een strafkamp alwaar schuld wordt uitgeboet Voor de pijn die men zijn medemens lijden doet Waar kom je vandaan dat je zo stomme vragen stelt? Waarom vertrek je niet, als het je_hier niet bevalt We hebben ´t hier best, hoeven niets te ontberen ´t Gaat om de woning, de kost en de kleren Wacht even als ik u nog één ding vragen mag Of u hier ooit wel eens aan liefde heeft gedacht Aan schoonheid, aan geluk, waarin verdriet verstomt Wat morgen zijn zal en wat na het sterven komt? Da´s geweest, daar zitten wij niet op te wachten Wij drinken een glas tegen zulke gedachten Van al dat nadenken krijg je maar zweren ´t Gaat om de woning, de kost en de kleren Ach, mensen, dat zijn gedachten die ik niet vat Ik meende_altijd: onze ziel is de grootste schat Wat kunnen spelen, van schoonheid genieten Kijken naar wolken en verre verschieten Wat vreende woorden gebruik jij toch, jongeman Word eerst maar ouder, dan snap je_er het domme van Wij zijn ervaren van ons kun je leren ´t Gaat om de woning, de kost en de kleren Treurig loop ik het gevangenkamp verder door Blauw wordt de lucht waarin ik de_eerste vogels hoor ´k Wou dat ik op dit uur één mens ontmoeten kon! Duizenden zijn in slaap niemand ziet naar mij om Mensen ´k versta u niet, vreemd is mij dezetijd Heel de stad ademt een stemming van treurigheid Broeders nog één uur om u om te keren ….