SRPEN
hudba Vl. Veit, text J. Hutka, 2018


Vzpomínka trhá paměť vejpůl
dnes už to je let padesát
kdy osud hodil zprávu na stůl
pod oknem vidíš tanky stát
zažehly požár hrozné změny
zbořily domov, všechny stěny
budoucnost vidíš umírat

Rusové v Praze, rozhlas křičí
slunečný den se probouzí
svobodu pásy tanku ničí
a nikdo je nezarazí
svobodu, co se teprv rodí
a ještě v dětských šatech chodí
Rus jí dnes zoubky vyrazí

co je v rachotu zbraní život
jaká je jeho hodnota
kdy politika lží svůj podvod
kolem člověka zamotá
zmatený člověk, plný strachu
tranzistor přikládá si k uchu
co na to říká planeta

Planeta mlčí, v Moskvě vláda
zradou si život pojistí
v té chvíli národ hlavu zvedá
okupant zbloudil, znejistil
my prožíváme sílu vzdoru
plán nepřátel je na maděru
už nejsme pouhou kořistí

Vítězství ale bylo krátké
bez vůdců nelze bojovat
Beneš a Dubček, duše krotké
neumí v první řadě stát
a zrádci už si šaty žehlí
aby hlavním vchodem vešli
budou teď první housle hrát

zoufalství zrady, teskná bezmoc
pekelná propast budoucna
už jenom oběť, žádná pomoc
života oběť, vznešená
Palach a Zajíc, žár a bolest
národ se nechal slibem unést
že nezradí to přísahal

sliby jsou chyby, čas je krutý
velkým slovům se vysměje
zlu neustoupí jenom svatý
smysl žití v něm vzdoruje
však dav a národ, jen jak ovce
běží, jak se mocným zachce
nebo to v Česku jinak je?