STO LET
hudba Vl. Veit, text J. Hutka, 2018


Sluší nám skromnost při pohledu do dějin
sto let je doba, však není tak dlouhá
z Československa dnes zůstal už jenom stín
přespříliš otázek a velká tíha
a nad vším nejasnost jak úder zvonu
tahle historie, ta patří komu?

nejasná pohádka národní svobody
na celém území poněkud vrže
Slováci, Maďaři, Cikáni bez vlády
Sudety za živa stažené z kůže
udání na Židy, prohrané Karpaty
slepectví vlastenců šlape nám na paty

Hranice záborem, pak válka s Poláky
slovenská invaze, Šnejdárek v čele
hranice maďarská stvořená bodáky
Morava vtažena do české role
Masaryk na koni, jak krásná postava
Beneš na útěku postava bezhlavá

Násilí nacistů, mučení vraždění
a zmatek na duši, čemu dát přednost
Rusové na tanku, prý jsme zas svobodní
pracovní tábory, popravy, marnost
srpnová invaze vůli v nás zlomila
hrdost a odvahu důkladně pohřbila

Byla tu naděje s Václavem v úřadě
s Václavem Havlem pak zničená Klausem
a dalších třicet let zas život v neshodě
národ už zkoprněl a stal se tupcem
udavač ve vládě, opilec na Hradě
ústava tancuje v šaškovském kabátě

Co tedy oslavit a na co hrdý být
hledáme symboly, jenom ne pravdu
tu nechcem pochopit, chcem se jen vymluvit
nechceme vinu znát, chcem znát jen křivdu
lepíme dějiny, národní pověsti
a národ v exekuci, v dluhové pasti