Stála svatba stála do bílého rána
V pondělí celý den, celý boží týden

Ty družbo nejmladší, pro Boha tě prosím
Neukládej mě s ním nebo umřít musím

Bys také umřela, ty s ním spáti musíš
Bože můj, otče můj, k čemu mě to nutíš

Když ji ukládali, jemu přikázali
Aby se jí netknul, leda až k půlnoci

Když bylo k půlnoci, k dvanácté hodině
Obrať se má milá pravým líčkem ke mně

Já se neobrátím, svej krásy neztratím
Krásu bych ztratila, pannou bych nebyla

Pravím ti podruhé, obrať se ty ke mně
Tím líčkem červeným, červeným a bílým

Já se neobrátím, svej krásy neztratím
Krásu bych ztratila, pannou bych nebyla

Pravím ti potřetí, obrať se ty ke mně
Tím líčkem červeným, červeným a bílým

Já se neobrátím, svej krásy neztratím
Krásu bych ztratila, pannou bych nebyla

Za klobouček sáhnul, ostrý meč vytáhnul
Svoji nejmilejší do srdíčka bodnul

A ráno raníčko, když se ženské sešly
Jeho nejmilejší snídani chystaly

Ach ženy ženičky, snídani nechejte
Mojí nejmilejší košulenku šijte

Její milá máti do komory vkročí
Svoje bílé nohy do krve namočí

Bože můj, otče můj, co jsem udělala
Že jsem svou dcerečku na svatbu nahnala

A hosté se ptají jaký šat jí dají
Nedávejte jí ženský, dejte jí panenský

Šibenko, šibenko, když ty budeš moje
Tak tě dám vydláždit nahoře i dole

Odspodu tolary, odvrchu dukáty
Budeš celá ze skla, jak denice jasná

Už milenku nesou, mládenci pod věnci
A milého vedou katé k šibenici