Slunce už končí, už jen září
září před říjnem podzimu
co si drobnými krůčky stáří
sesbíral plody na zimu
  a život v klubku dnů a roků
  ve skvrnách slábnoucího zraku
lehá si zvolna na slámu

A vše co bylo, ještě tu je
svěžest barev se zjemnila
a světlo hvězd žíznivě pije
ze tmy, která chlad prostřela
  pak ráno, co se svitem postí
  zanechá mapy vlhka na zdi
po cestě, která skončila

A ticho, to je jiné ticho
než dubnového čekání
kdy jaru začne kručet břicho
pupencového praskání
  ticho, kdy smrt na housle hraje
  tesknou píseň vyhnání z ráje
a zralých jablek padání

Jablíčka zralá, domov červů
švestiček modré cinkání
a sršni na konci svých nervů
lidským světlem jsou zmateni
  a lidé v záři elektřiny
  nevidí už ty jemné stíny
co Luna kreslí po stráni

Celou noc Luna Zemi píše
básně, co hvězdy vzkazují
pak úsvit slova tiše smaže
jinovatkou noc odzbrojí
  a mocná negramotnost lidí
  neví, co seje a co sklidí
rozeběhne se po kraji