ZNÁM BÍLOU CESTU
text Z. Růžová

Znám bílou cestu, tam chodí spát
Ten, koho neznám, co má všechny rád
Má smutek v očích, se světem točí
A v duši má slunce žár
Je vránou bílou, paprskem, moudrou vílou
Svý jméno větru dávno dal
Znám černou díru, kam sám uléhá
Pod hlavou bídu všech očí má
Duše jsou kosti, vožralý vaše štěstí
Už předem mrtvýho života
Žalostný kosti světa bez soudnosti
Tak komu už z vás to říci mám
Mám divnej nápad, chci černejch mraků pád
A tichej prsten z trávy, a věčnej země hlad
Je to nápad všech racků, co chodí k nebi pít
Těch ptáků, co nechtěj v hrsti žít
Jsou to koleje lidí, po kterejch jsem nechtěl jet
Vyjetý do prázdna slov a vět
Znám slunce západ, a těžkejch mraků chlad
A pod listama šneky, to všechno je zázrak
To všechno už tu jednou bylo, a nesnažte se vědět kdy
To jsme byli ještě děti, a hráli si na klauny
Černá barva těžko nese modrou krásu pod víčkem
Otevřte rychle oči, to není sen