Písničkář Jaroslav Hutka vyvolal velký rozruch písní o "udavači z Těšína", tedy o Jaromíru Nohavicovi, který spolupracoval s komunistickou StB. Proč otevřel toto téma osmnáct let po změně režimu? To byla nejčastější otázka, kterou čtenáři pokládali Hutkovi v on-line rozhovoru iDNES.cz.
"Až před rokem se objevila ona šestistránková zpráva o 'služební cestě pramene' do Vídně. A teprve až v létě mě napadla na to téma písnička, neplánoval jsem ji, napadla mě," vysvětloval Hutka.
Přiznal, že ho překvapilo, jak silně se tato píseň "dotkla skutečnosti". "Kdyby to bylo jenom tak, že neúspěšný neumětel závidí úspěšnému geniovi, tak si toho nikdo nevšimne, protože neexistuje nudnější téma. Tahle píseň se dotkla neuzavřené minulosti v nás všech, proto nad ní lidé najednou nedokážou mávnout rukou a mají pocit, že to vyřeší tím, že mně budou nadávat," dodává.
Podle Hutky je obecně tragédií listopadového převratu to, že sice zvrátil zločinný režim, ale nenalezl žádného zločince. "A zločinci jsou přizpůsobiví, adaptovali se velmi lehce do nového prostředí, ale já nemám moc to zvrátit. Mluvím jen slova a zpívám jen písně a tam, kde to dře a bolí, je jasné, že něco s tou skutečností není v pořádku," odpovídal Hutka.
Podle něj záleží na společnosti, jak s poselstvím naloží. "Básník jen říká, kde ho to bolí, a velmi často se pak ukáže, že je to obecná bolest, které si všiml první, ale zase, jsou to jen slova a nemá cenu vinit, že těmi slovy nezměnil svět, jen ho oslovil," dodal písničkář.
Za komunistů nesměl hrát
Jaroslav Hutka se narodil v roce 1947 v Olomouci. Písničkářsky vyrostl v uličkách Prahy, kde studoval střední umělecko-průmyslovou školu. V začátcích své umělecké dráhy, na konci šedesátých let, vystupoval ve dvojici - nejprve s Vladimírem Veitem a potom s Petrem Kalandrou, Štěpánem Rakem, Hvězdoněm Cignerem, Vlastou Třešňákem a Radimem Hladíkem. První nahrávkou byla písnička Ježíšek, která byla úpravou známé Donovanovy balady Catch The Wind.
V roce 1977 byl obviněn z nedovoleného podnikání a tehdejší moc mu zakázala veřejné vystupování. V prosinci 1977 podepsal Chartu 77 a v říjnu o rok později se vystěhoval. Usídlil se v Rotterdamu, kde žil až do svého návratu zpět do vlasti v listopadu roku 1989.
Kromě skládání písní a koncertování se stal tváří cyklu televizních dokumentů Železná opona. Filmy mapují příběhy lidí, kteří toužili po svobodě, ale v odchodu jim bránila hranice zvaná železná opona...
hos, iDNES, 12. listopadu 2007
2024