2024


  2023


  2022


  2021


  2020


  2019


  2018


  2017


  2016


  2015


  2014


  2013


  2012


  2011


  2010


  2009


  2008


  2007


  2006


  2005


  2004


  2003


  2002


  2001


  2000


  1999


  1998


  1997


  1996


  1995


  1993


  1990


  1989


  1986


  1984


  1981


  1980


  1979


  1978


  1977


  1976


  1975


  1973


  1971


  1970


  1969


  1968


  1966


  1965


Poznejte Jaroslava Hutku jako básníka bez kytary

Novou etapu tvorby písničkáře Jaroslava Hutky představuje jeho básnická sbírka Agonda (nakl. Galén, 2016). Autor, známý hity Ježíšek, Slunečnice, Litvínov, Náměšť i Havlíčku Havle, šel pro inspiraci „do různých stran“. Jeho básně vznikaly v Indické Agondě, Francii, šumavském podhůří i v Praze. A jako jsou ta místa od sebe vzdálená v prostoru, i básně tu obsažené jsou pestré a v promyšlené kompozici sbírky drží pohromadě.
Veršované skladby mohou připomenout písňové texty („Když tě chytím za ruku, a když při tom zavřu oči, Vyjdem spolu na louku, Kde květy se po nás točí...“) i básně psané volným veršem („Ospalost mi žmoulá oko, jak kubánská žena tabákový list o zpocené stehno a pak už jen zastrčit, to tvrdil americký prezident, že to byl jenom doutník...“). Rozvíjejí Hutkovo dílo básnické, krátké, minimalistické básně kontrastují s rozsáhlejšími veršovými útvary.
„Verše dotýkající se nekonečna sousedí s postřehy aktuálními, věčnost se současností, orientální příroda s lidskou každodenností,“ konstatuje Galén.
A autor doplňuje: „Nejpodstatnější část vznikla v křesťanské rybářské vesničce Agonda v jižní Indii ve státečku Goa. Byl jsem tam v roce 2014 dva zimní měsíce s cílem psát a básnit.
Obdarovat se prostředím pod palmami na doslech oceánu i podivných hlasů džungle. Vrány, pejsci, orli, krávy, opice, kaloni a modré nebe bez mraku. Každý večer žhavý pomeranč slunce padající za obzor Arabského moře. Jde tu jen lenošit či básnit. Celý život hledám místa, kde jde obojí, čas od času je nacházím, ale Agonda je speciální. Už to byla pro mne pátá zima, kterou jsem tam prožil.
Každé ráno jsem si udělal velké kafe, vzal si mísu ovoce a šel na malou palmovou zahrádku, kterou tam má domácí Claudia Fernandez, a básnil mezi křesťany z Agondy. Mají portugalská jména, jméno Fernandez má polovina vesničky, která se zvedá od tři kilometry dlouhé pláže do kopců. Půl vesnice je asi tři tisíce lidí, jen hrstka bydlí dole u moře...“

Ústecký deník, 9. ledna 2017