BEZNADĚJ ODSUNUTÁ POHLEDEM NA MÍJEJÍCÍ ŽENY

Vlezl jsem hlouběji pod palmové listy
a zase smazal vše co jsem napsal
v Indii opravdu rušen rozkladem všech dlažeb
podpěrných zdí a pohledů minulosti
v těch stále nehotových Čechách
už zase rozklížených požadavkem udavačů
aby se jim omluvily mraky na nebi
a věčné létání ptáků do Afriky a zpět
bez nich by přece k ničemu takovému nedošlo
kdyby nebyli lidé
nebyly by koncentráky
a kdybych byl tehdy ochotnější
nemuseli kolem mne nosit hromady kamení
a kopat tak hluboké příkopy
že připomínají násilí 
a když soud řekne, že slunce nevyšlo a kladivo je nevinné
tak ani srp, kosa, nůžky a naběračka na polívku
nejsou rozeznatelné od rybářské sítě hozené na křoví
protože Zeman v samohaně má vždycky pravdu
a když krkne
tak to rozvrátí i prales na Šumavě
i zelený Wunsch mi včera u kořalky z kokosových květů říkal
že krkat po indicku se má až z paty
musí to připomínat Etnu
a tahle beznaděj se dá odsouvat jen pohledem na míjející ženy
a představami
že na mne budou hodné jako pornohvězdy
zadarmo a z lásky jako Babiš ve vládě
svléknou mě do naha
až se přiznám, že od komunismu se nic nezměnilo
že když Bureš prodával hliník v Africe
že jsem se také díval po míjejících ženských
a být nahý bylo stejně levné jako dnes
a beznaděj se také podobala
té blbosti malého a neochotného Kocourkova
vnímat ticho zániku
do kterého padá
23. února 2017