Co Vám vadí, nevadí na kouření?
Kouření je past. Začal jsem v šestnácti a v devatenácti jsem zjistil,
že nedokážu přestat. To mě zaskočilo. Trvalo čtyřicet let, než se mi
to podařilo přerušit. Ale kdykoliv se můžu do té pasti zase chytit.
Když si s kouřením jednou člověk začne, zůstane ve stínu dýmu až do
smrti. Udělá to z člověka pitomce na celý život.
Co byste řekl svým dospívajícím dětem k životu na hromádce?
Snažím se dětem udělat takový prostor, aby samy došly k tomu, co je
svobodné rozhodování, že to není jen volba mezi tím co se snadno
nabízí a nebo pouhá reakce na to, co člověka štve. Svoboda je umění,
je to tvorba se všemi problémy, které k tvoření patří. A když
člověk dokáže svobodně volit, už nikdy s nikým nežije na hromádce.
Považujete eutanazii a potrat za vraždu? Za jakých okolností?
Bohužel jsme ztratili vztah k narození i ke smrti a to nás vede
k hysterii, neboť se považujeme za ty nejvýznamnější a přitom přes
vlastní vznik a zánik nemáme kontrolu. Snažíme se proto nalézt
alespoň definitivní odpovědi. Takto vznikly pojmy eutanazie a potrat,
které se neptají po jednotlivém osudu, ale po obecném odsouzení.
Pro takové zjednodušení tajemství života není jasná odpověď.
Olga Ferjenčíková