Po roce 1948 bylo dlouhé období šedi a strachu. Bylo to depresivní až do morku kostí. Všudypřítomné a ponižující. Oficiálně ten čas dnes známe jako dobu nesvobody. A tehdy se mi dostala do rukou knížka, která se jmenovala Nahá opice. V ní jsem četl větu: „Agresivní reakcí na depresi je sebevražda nebo humor.“ S tou divnou pravdivostí se dodnes nemohu úplně vyrovnat. Sebevražda jako obrana proti depresi je pochopitelná a dá se nazvat agresivní. Ale jak se humor srovnává svou silou se sebevraždou a agresivním vítězství nad depresí?
Komunistický režim a pak ruská okupace byl depresí pro každého. A vzpomínám si na svá nejdepresivnější léta. Tedy začátek sedmdesátých let. Okupace vyhrála takzvanou normalizací a my jsme už byli světem zapomenuti, světem, kterému se říká Západ a kterým jsme nechtěli být zapomenuti. A v tom přišla agresivní obranná reakce - vtipy. Konaly se předčasné volby a okamžitě jsem slyšel vtip: Kdy byly první svobodné volby? Samozřejmě v ráji, kdy Bůh stvořil Evu, vzbudil Adama a řekl: můžeš si vybrat. A k vyhlášené dočasnosti pobytu ruské armády: Jaký je rozdíl mezi dočasností a věčností? Jeden den. Ty vtipy byly osvobozující. A jak ten depresivní čas šel, vtipů přibývalo a daly se vyprávět celé večery.
Po převratu vtipů ubylo. Stejně jako šedi a strachu. Stali jsme se svobodnými. Takže přibylo prášků, psychologů, a jen sebevraždy zůstaly. Deprese přestala být kolektivním problémem.
Ovšem je zde depresivní vrstva, které se humorem bráníme ve všech jazycích a ve všech stoletích. Jsou to problémy sexu, to znamená i nevěry, vtipy vylučovací a zvracení. Levný humor levných estrád. To je oblast všelidské deprese, která nesouvisí s politikou, ale s lidskou existencí.
8. 10. 2023