 léto 2020 další témata: Udavač z Těšína Volby 2006 Radiožurnál 2005 Volby 2004 Volby 2002 Soud s Dybou Fejetony
|
Vážení přátelé,
úplně nejlepší zpráva je, že vydavatelství Galén vydává novou sbírku mých básniček pod jménem AGONDA. Píšou k tomu tohle: Indická Agonda, Francie, šumavské podhůří, Praha — to jsou některá z míst, v nichž vznikaly verše nové básnické sbírky Jaroslava Hutky. A stejně jako jsou tato místa od sebe vzdálená v prostoru, i básně zde obsažené jsou různorodé, pestré — a současně v promyšlené kompozici sbírky držící pevně pohromadě. Veršované skladby mohou připomenout písňové texty, básně psané volným veršem rozvíjejí Hutkovo dílo básnické, krátké, minimalistické básně kontrastují s rozsáhlejšími veršovými útvary. Sbírka Agonda představuje v Hutkově tvorbě novou, originální etapu. Verše dotýkající se nekonečna zde sousedí s postřehy aktuálními, věčnost se současností, orientální příroda s všední lidskou každodenností. Na této adrese možné objednat přímo: www.e-kompas.cz/z6368-agonda
MLEJNEK NA CHUDOBU Hergot, tohle doma nenapíšu a zvedl jsem se, že si na palmovou zahrádku přinesu větrák Jírů, co mě oficielně fotil s Havlem v Lánech slíbil, že mi udělá fotku do facebooku jenže se stěhuje na vedlejší zahrádku ke křesťance Betyně Krystýna se vrací z cest tak má Jírů panicky naspěch chce napsat paměti a Krystýna mu v tom překáží že je Polka a píše film o Krylovi doma má Kryl přednablito v parlamentu a Jírů litoval, že nebyl u toho jak jsem se včera v noci trkal s krávou naproti kostela svaté Anny jenže teď mi vypli elektřinu a já kromě vedra zase všechno zapomněl a tak vránám házím kuličky vína kuličky leží na písku mezi tlustými báněmi palmových kořenů vrány stávkují chtějí zabránit odvozu odpadků a to Indové taky co je turistům do toho že v Bohémii už žijí bohémským životem jen ti co se přežírají drahým autem otráveni, že musí platit jen lidové parkovné sami přece za plot nepůjdou když jim všechno pod našima nohama patří je potřeba vytvořit občanské detence pravé české kde práce šlechtí hned vedle cikánských ghett majetek je nedotknutelný jak hudba co leze ze střechy a houpe se na mraku Kryl v Indii zní báječně zvony dubových lesů a symfonie znárodnění a krajina jako nahé ženské tělo dálnice plná medvědů na klíček a ruských tanků poslední generace si pouští radiožurnál tuposti vítr nejde vypnout a za reklamními štíty na Vysočině se pořád schovává nějaká krajina konečně přiletěly vrány... je to úleva nebýt s básněním pod palmou sám větrák se roztočil a elektřina je zpátky v drátech kozlové zapnuli fotovoltáž nebo možná jen mlejnek na chudobu SVĚT BOHŮ Den co vypad ráji z oka vítr češe palmy v slunci stín dopadl na člověka v domě, v jeho temném konci v těžkém stínu lehký spánek horko a v něm jemný vánek žena v sárí zamotaná odraz barev žlutí kouty květem v hlavě učesaná nad prádlem klečí u řeky kamenem do prádla bije v bozích úsměv zapaluje živých bohů miliony v krávě bydlí, rozmlouvají hodné, kruté, sprosté činy plánují a vykonají v kolotoči stálých zrodů vrací lidi, vrací bídu člověk v jednotvárném bytí v předsudcích a s pověrami chrámy co v betonu světí do kýče má zamotány kořalka se v mužích cedí tupě do hlubiny hledí bijí ženu, bijí děti v pradávném společném řádu znásilněním chlapci krátí bezvýchodnost, smutek, bídu v jasných barvách světa bohů nevědí jak nést svou tíhu TICHO DOMOVA Na moři slunce zlato nechá ještě po slavném západu a mocná vlna pěnu míchá v hlučnosti svého dopadu co kdysi ještě skály byly vlny už v písek rozmělnily a složily si pod vodu šedivá s modrou v rudých pruzích chytá se v pádu obzoru a obzor, který myslí v kruzích padá kamsi do oparu a točí zemí jako káčou než ji hvězdy do tmy svlečou a noc zastrčí závoru jsem v nejistotě, kdo to vidí teď právě mýma očima kdo vstoupil do mne, v nohou chodí kdo hýbe mýma rukama táži se však bez odpovědi jen úzkost cítím ve své hrudi toho, co vane z neznáma jenom zvyk zná neznámo škrtnout zavřít ho v kleci domova za zlaté mříže lidi zatknout v kterých pak život zachová občas však smrt oponou trhne a temnotu zas na nás vrhne do které těla pohřbívá temnotu jako díru v střeše chod obyčejů vyspraví láskou se obvyklost rozčeše a nejistoty roztaví omámeni nevědomostí v tichu domova bez úzkosti nás ráno slunce pozdraví
Vydavatelství Galén z opatrnosti, že Češi už neriskují kupováním sbírek jakýchkoliv básní, tuhle sbírku vydal jen v nákladu 400. Podle autorského zákona do čísla 400 se jedná o originál, ale malý náklad halt zvedne cenu. Pokud by se mi podařilo vás ukecat ke koupi, tak by došlo k dalšímu nákladu a výrobní cena by šla dolů, takže by tam vznikla i mezera na můj honorář. Ve svobodné společnosti píší básníci aby byli, ovšem já jsem alespoň ten šťastný, že nemusím na vydání vlastní sbírky přizazpívat svoje peníze. Galén je na nás písničkáře mile a prodělkově hodný.
Srdečně zdravím ... Jaroslav Hutka
|
Já k tomu musím lidsky dodat, že opravdu ta nejpodstatnější část vznikla v křesťanské rybářské vesničce Agonda v jižní Indii ve státečku Goa. Byl jsem tam v roce 2014 dva zimní měsíce s cílem psát a básnit. Obdarovat se prostředím pod palmami na doslech oceánu i podivných hlasů džungle. Vrány, pejsci, orli, krávy, opice, kaloni a modré nebe bez mraků a každý večer žhavý pomeranč slunce padající za obzor Arabského moře. Je to místo, kde jde pouze lenošit nebo básnit. Celý život hledám místa, kde jde obojí, čas od času je nacházím, ale Agonda je speciální. Už to byla pro mne pátá zima, kterou jsem tam prožil a pozvolna vzniklý domácký pocit ve vzdáleném prostředí otevírá v duši mnoho uvězněných prostorů, o kterých člověk ani neví. Takže jsem každé ráno vstal, udělal si velké kafe, vzal si mísu ovoce a šel na malou palmovou zahrádku, kterou tam má domácí Claudia Fernandez, a básnil.