Jaroslav Hutka: U této desky nečekám mudrování hudebních kritiků, ani, že nějaké rádio z ní pustí písničku. Není oddychová a nehladí. Je to další úsek osamělé cesty bez medií a managerů, ale tato osamělost pro mne znamená svobodu. Ovšem ke svobodě písničkáře patří, že ho přece jen někdo slyší. Takže mě zajímá, jestli to někdo fakt slyší. Co teď sdílím, mě potěšilo: Tak jsem si na iTunes konečně poslechl Hutkovu poslední desku. Jsem jeho celoživotní posluchač a hlavně celoživotní názorovej spřízněnec. Ty názory jsem nikdy nezradil, takže si je dovoluju prezentovat i teď. Ale k tý desce: Obsah je i teď jednoznačně můj názor, a to od začátku do konce. Je to NAŠE smutná zpověď a Hutkovo drsný, ale pravdivý kázání. Řeknete: "Běž už někam s tou věčnou skepsí, co se ti furt nelíbí, je to všechno dávno, jinak to nešlo, mysli na něco hezkýho... Jenomže, právě tyhle argumenty jsou to, co mě trápí, a tvůrce stavu, kterej nás zase pomalu dusí, to těší a hlavně živí.." Relativizovaná špína je pořád špína, jenom je ralativizovaná. To, kvůli čemu jsme 17. listopadu zpívali na Národní třídě po zuby ozbrojenejm, režimu oddanejm Ondráčkům a Metnarům, si dnes užívá absolutní triumf s naším dovolením. To, že naše životy bravurně ovládá ta relativizovaná špína, ten nejhorší Husákův póvl, není moje skepse, ale realita a naše mimořádná ostuda. Doufám, že to není důkaz, že spousta lidí nepřijala polistopadový změny jako potřebu zbavit se okovů, ale jako "nutnost" jít s "proudem", jinak nebudou prémie ani vánoční dárek od ROH, ani dovolená na Balatonu. Prostě jako neúčast jít do "průvodu", nevstoupit do SSM, BSP, ROH, atd.. Řekne mi mazanej grázl u koryta: "Kazíš vzduch, rozsejváš nenávist, mysli na něco hezkýho, užívej si života, jseš plnej zloby..." Myslí tím ale: "Drž hubu, nebo na tebe naši kleknou, starej se o svůj pupek a Nás nech v klidu "pracovat" na Našich fíglech, tady máš koblihu, dostaneš "nakrmit", tak někam zalez.." Jenomže já myslim i na hezký věci, mám spoustu příležitostí, mít radost ze života, a taky je využívám, ale vím, že když znepozornim, mazanej grázl nebude váhat ani vteřinu a o toto mě zase připraví, bude-li se mu to hodit. Je to stejný, jako když si při nástupu do nacpaný tramvaje podvědomě sáhnete na kapsu s peněženkou a hlídáte si ji celou cestu v tlačenici. Ta pozornost vám život nijak nekazí, ale když zaváháte a prkenici si necháte šlohnout, pak máte problém. Jakýkoli vaše zaváhání, nepozornost, nebo pohodlnost okamžitě ukládá do paměti mazanej grázl, kterejch nám tady Husák zanechal spoustu a spousta se jich sem stahuje i od jinud. Loviště hlupáků je v Česku bezedný... Příkladů, kdy jsme se nechali volně unášet z Nebe spadlym blahem, a v tom snění někdo využil "situace na trhu" je dost, a to nejen ve dvacátym a tomto století. Z maléru a zaprděnýho pelechu, ve kterym jsme se naučili přežívat, nás bez výjimky musel vykopat někdo jinej. Snadno svobodu od někoho dostáváme, a stejně snadno se o ni sami připravujeme. Skoro se zdá, že rádi... Taže zpátky k tý desce: Je bohužel naprosto pravdivá, a jestli se někoho osobně dotýká, tak ať ten komplex neléčí frajeřinou a siláckejma kecama, a zkusí se chovat tak, aby to téma nebylo o něm... facebook, Zdeněk Hajduch, 5. října