Byl březen roku 1968 a dvacetiletý písničkář Jaroslav Hutka nevěřil, že by to mohlo vyjít: „Tehdy jsme jako první začali hrát s Petrem Kalandrou na Karlově mostě.”
Napadlo to výborného zpěváka a kytaristu Kalandru, který byl přece jen víc do světa: repertoár máme, ale není kde hrát, no tak si tam sedneme na bednu s pískem pod křížem.
Byla ještě zima, ale oni otevřeli futrály a začali hrát. Pravděpodobné vzdálenosti, Slunečnici... S těmi písněmi Hutka vystupuje dodnes.
„Lidi začali dávat padesátikoruny, stovky, a to byly tenkrát obrovské peníze. Za den jsme si vydělali i dva, tři tisíce.”
Objevil se sice policista, ale ukázali mu legitimace s povolením k veřejnému vystupování, a tak se odešel zeptat šéfa, co s tím. Už se nikdy nevrátil. „My jsme si tehdy vydělávali tolik,” vzpomíná Hutka a směje se, že jsme na ten most jezdili taxíkem, protože jsme byli líní čekat na tramvaj."
Hutka s Kalandrou tam hráli až do léta, ale to už měli velkou konkurenci - kousek vedle seděl třeba Paleček s Janíkem, Merta, nebo Třešňák. Takový nával těm dvěma vadil, a tak odešli hrát do galerie Platýz.
A dnes?
Hutka už chodí na most jedině v noci. „Přes den nesnáším, jak je to narvané. Kolik tam je kýče a turistického pozlátka.”
Letos si takhle vyrazil jen se svým psem a s kamarádkou, která přijela z Havaje: „Nikde nikdo, takže byla fascinovaná. Druhý den tam běžela znovu a říkala mi, že to bylo úplně jiné místo.”
magazín MFDNES 38/2005
2024