NOVINY

rozhovor pro Neovlivní.cz - autorizovaný text
vydaná verze rozhovoru ZDE

Dotazník Neovlivní.cz:
Tuto sadu otázek pokládáme každému, s kterým děláme takovýto profilový rozhovor. Ty otázky jsou u každého stejné.

Co si představuješ pod pojmem „vliv“?
Upřímně řečeno, tak jsi mě touto otázkou zaskočil, máš na mysli politický vliv? Ten je jak na koho. Na mě má málo věcí vliv, televizi jsem zrušil téměř před desíti lety, česká rádia neposlouchám kvůli blbým písničkám a rozhlížím se pouze po internetu jak já chci a je mi pouze teskno z toho, jak jsou lidé poněkud pitomí a dají se ovlivnit demagogy téměř zadarmo.

Koho bys označil za osobnost, která má vliv a používá ho „dobrým směrem“?
Asi Ježíš Kristus, ale ani on nezabránil tomu, aby se v jeho jménu lidé nevraždili a nemučili a země nezotročovaly. Dnes v Evropě zřejmě nejvlivnější pozitivní figura je Angela Merkel, to je přímo příkladná ženská. Česko nemá vliv na nic, možná pouze velmi negativní na svou budoucnost a to platí i o českých politicích, bohužel.

Jaká témata by lidé s vlivem měli podle vás nastolovat?
To já nevím. Podstata fungování společnosti jsou dobré zákony a vynucování si jejich dodržování, nejen lidmi,ale i státem.

Co je pro tebe společensky odpovědný životní styl?
Tahle otázka je formulovaná nějak blbě, nešlo by se zeptat trochu smysluplněji? Nějak tak, aby si to nevynucovalo v odpovědi fráze.

Změnil jsi svůj pohled na životní styl s ohledem třeba na trvale udržitelný rozvoj, ekologii?
No jo, na to myslím celý život, tyhle otázky zde byly pro mne přítomné i v mém dětství, teď je to pouze okázalejší a formálnější.

Je pro tebe důležitá kariéra?
To je taky otázka na nic, co mám odpovědět? Sluší se říct, že ne, ale člověk se musí nějak stabilně živit a zajistit si to. Říká se tomu kariéra.

Kterou značku, firmu, výrobek, považuješ za symbol úspěchu?
Krásnou ženu a zdravé děti.

Existuje něco, bez čeho by sis nedovedl představit den?
Bez probuzení.

Otázky specifické:

ad otázka: Co je pro tebe společensky odpovědný životní styl? Ano, je to velmi obecná otázka, ale pokusím se to trošku upřesnit. Jak by se podle tebe měl člověk v dnešní době chovat, aby jeho chování mohlo být označeno za odpovědné vůči svým bližním, vůči společnosti, ale třeba i vůči životnímu prostředí?
Měl by se chovat svobodně ve smyslu vědomě. Přemýšlet nad svým životem a činěním, ke svobodě vždy patří odpovědnost a odvaha, bez té člověk neví, co je svoboda ani co je život.

Jaká byla Tvá reakce na zprávu, že Srp na Tebe podal žalobu, ve které žádá písemnou omluvu i stažení Tvých výroků o tom, že spolupracoval s komunistickou Státní bezpečnosti ?
Nedávno jsem tady v Indii četl středověkou knížku Loď bláznů. Na jednu tu veršovanou stránku by Karel Srp patřil. Co touto marností sleduje? Žalovat mne za to, že on na mne donášel StB? A za to se mám já omluvit? Snad mám ještě srdce v těle a rozum v hlavě. Jasně, on v této chvíli funguje jako Zemanovo torpédo, tedy je otázka, co tím pan prezident sleduje, že ho chtěl postavit do čela Etické komise? Asi kromě rozvratu nic jiného. Ale pokud politici dělají takové akce, tak se my občané musíme bránit. To není věc osobní, to je úplně klasická starost o obec ve které žijeme a chceme žít dál. A moje obrana je politická, nikoliv osobní záležitost.

Kauzu odstartoval Zeman, který jmenoval Srpa do Etické komise České republiky pro ocenění účastníků odboje a odporu proti komunismu, ve které jsou mimo jiné Petr Pithart nebo Miloš Rejchrt, kteří si za bolševika zažili své. Reagoval jsi na to facebookovým statusem, ve kterém zmiňuješ, že ve svém estébáckém spisu máš od Srpa čtyři udání. Co na tebe tehdy práskl?
V prvním udání, které vzešlo z jeho nečekané a překvapivé návštěvy u mne doma, na kterou si dobře pamatuju, bylo nejpodstatnější to, že spolupracuji se Supraphonem. To estébáci nevěděli a asi ani nepředpokládali. Z počátku založení mého spisu v roce 1975 vyzařuje příjemný dojem, že o mně nevěděli vůbec nic. Naše publikum neudávalo a oni měli docela problém sehnat informátora. Ani jim nebylo jasné jak se mnou dál zacházet, když na první jejich trestní stíhání podle paragrafu Hanobení hlavy státu, rasy a přesvědčení, padla z čistého nebe 8. května 1975 amnestie nového prezidenta Husáka. Já o ničem ale nevěděl. A nebýt jakéhosi soudruha Štanglera, vedoocího Domu odborů v Chocni, který se v 7. února 1975 se schoval na celý den v loutkách choceňského loutkového divadla, kde jsem hrál, mohlo trvat ještě dlouhé měsíce, než by nás začali objevovat. Ještě ten večer mě šel udat. A myslím si, že Srpa za mnou později poslali, ze spisu to tak vyplívá. Takže mám představu, že výsledek jeho informací bylo zničení vydání desty Šafránu, Vandrovali hudci jim těsně unikly. Ale to je můj pocit, to by musel dosvědčit estébák a to nehrozí.

V dokumentech StB Karel Srp figuruje jako její tajný spolupracovník HUDEBNÍK, a to jako důvěrník i jako agent. Podle těchto dokumentů měl Srp na 151 schůzkách podat 299 hlášení. Jak je možné, že přesto Městský soud v Praze v roce 2000 rozhodl, že Srp byl evidován jako spolupracovník StB neoprávněně?
To se musíš zeptat někoho, kdo českému soudnictví rozumí. Já neznám ani rozsudek ani to, z čeho soud vycházel. A pokud se soud zmýlil, což si podle všeho myslím, nebylo by to v dějinách justice poprvé.

Srp naznačuje, že jsi musel s StB spolupracovat, protože ti režim v roce 1978 umožnil emigraci. Cituji: "dostat se na Západ, to představovalo několik pater kanceláří, kde se projednávaly věci od důchodového zabezpečení přes sociální věci, nešlo se vystěhovat stejně jednoduše jako dneska. Musel mít souhlas mnoha úřadů, včetně získání azylu od holandské ambasády, je to velký administrativní proces, o kterém ví přinejmenším sto lidí." Jestli se nemýlím, tak jsi se dostal ven v rámci Akce Asanace. Tu však Srp nikdy nezmiňuje. Jak to tehdy bylo?
Samozřejmě mě napadlo, když jsem to četl, že tady by bylo pro mne na místě žalovat Srpa pro urážku a vědomé šíření lži, protože moc nevěřím, že by nevěděl, jak to fungovalo. Jako důkaz by asi stačilo už mnoholeté vyšetřování ÚDV akce Asanace, do které jsem byl zařazen. A v tu dobu byl můj spis už po třetí překvalifikován, tentokrát značkou NO, to je nepřátelská osoba. To by se asi nestalo, kdyby si mě estébáci vodili na pastvu. Plácá něco o cestovním pasu, příslibu, doložky, ale ani jedno není pravda. Stěhoval jsem se s papírem bez ochraných značek, potištěným jen z jedné strany, vypadalo to jako vysvědčení z polepšovny a plynulo z toho, že snad ani nevědí, kdo jsem a že ocházím na "trvalo dní". Vyměnit jsem si směl 20 německých marek, což nám se ženou hodilo celých 40 DM. Vše podrobně popisuji v knize Cesta do království, kterou před několika lety vydal Galén v rámci mých sebraných spisů. Zkouší na mne házet špínu, takže se logicky dostáváme ke slovu kanál, za které mne také žaluje.

Co si myslíš o působení Srpa za dob Jazzové sekce i o jeho aktuálních mediálních výstupech? A jak hodnotíš Jazzovou sekci na základě dnešních informací? Je pravdou, že málo lidí udělalo pro českou kulturu v době normalizace tolik jako Karel Srp a Jazzová sekce?
Upřímně řečeno, zase toho tolik o Jazzové sekci nevím, v osmdesátých letech jsem byl v emigraci, ale tuším, že to bylo velmi významné téměř hnutí, díky snaze a obětem mnoha lidí. Že se fízlům podařilo dovnitř vlomit rovnou přes šéfa, je tragické. Musí to být zklamání a velké trauma pro lidi, kteří tomu opravdu hodně a nezištně věnovali. Od mnohých jsem už dostal dopisy podpory a studu a hořkosti z osoby Karla Srpa. A jeho výstupy v mediích? Ty jsou hodně výživné.

Jak vnímáš krok Bohuslava Sobotky Srpovu nominaci neschválit? Je to ten samý Sobotka, který nedávno prohlásil, že by případná vládní koalice ČSSD s KSČM po příštích parlamentních volbách nebyla problém.
V panu Sobotkovi aby se čert vyznal. Jsem rád, že velmi spravedlivě tuto akci Zemanovi pokazil a ukázal, že nemáme prezidentský systém, ale parlamentní, že on je šéfem, na druhou stranu předvádí tak strašnou labilitu a i ideovou nespolehlivost, že to nutí myslet na Beneše a Dubčeka, taky hodní a slušní lidé, akorát že v krizových chvílích zkolabovali, zradili lidi, kteří se na ně spolehli a způsobili politické katastrofy, které se s námi táhnou dodnes. Teď jsme zase na křižovatce, jestli zůstaneme v Evropě nebo ne a bylo by smutné, kdyby on se stal pojmenováním toho odchodu...

Proč si myslíš, že Zeman navrhl Srpa do Etické (sic!) komise?
To je proč asi proč poplival Peroutku, proč kundoval v rádiu, proč měl virózu u českých klenotů, proč věčně lže, prostě rozvrací společenské hodnoty, o které se opíráme a které z nás dělají svobodnou společnost. Je nemocný a zvrácený.

Zeman dlouhodobě kritizuje veřejnoprávní média, Babiš označil Reportéry ČT za "zkorumpovanou pakáž", která natáčí pořady na objednávku. Václav Klaus , tehdy jako premiér, už v roce 1994 v rozhovoru pro americký časopis Forbes uvedl, že novináři jsou největšími nepřáteli lidstva. Polská vláda udělala z nezávislých veřejnoprávních médií média státní. Americký prezident Donald Trump považuje média za "nepřátele lidu" a začal omezovat vstup seriózních médií na tiskové brífinky Bílého domu. To jsou útoky na svobodu slova, které v poválečných dějinách nemají obdoby. Vypadá to ale, že většině voličů to vůbec nevadí. O čem to svědčí?
Svěčí to asi o rozpadu světa, který jsme znali a kterého jsme si i my užívali poslední desetiletí. A mám pocit, že to jde odněkud z hloubky kolektivního vědomí, jakési sebezničující puzení a dnes už je jasné, že je to globální. Jde z toho strach a nevypadá to, že by to šlo zastavit. Jakýsi nový druh Bílé nemoci, napadl už i některé moje přátele a argumenty nefungují. Je to vážné a vůbec to nemusí dopadnout dobře. A jak budou zlikvidovány media, staneme se bezmocnými. Můj třetí tchán vždy s důrazem vzpomínal, že když 15. března přišli Němci, tak ten den už nevyšly noviny. Tohle pro něj znamenalo konec svobody.

Demokracie v západních zemích je zřejmě v krizi. Přitom se lidi mají tak dobře jako nikdy v dějinách. Jak je možné, že k tomu došlo? Máme šanci se z toho vyhrabat nebo hrozí opakování se dějin? Dá se proti tomu něco dělat?
Opakovat dějiny asi nejde, ale jsou zde divné znaky úpadku hodnot a tím pádem také hranic a zábran. Samozřejmě se zdá být divné, že to nedokáže zastavit ten fakt, že se máme nejlépe, jak jsme se kdy měli. Existuje ale jeden pokus se společenstvím myší, kterým se udělaly ideální podmínky a "blahobyt". Skončilo to nečekaně špatně, ten blahobyt ty myšičky zničil. Přežila jen ta část, pro kterou se vytvořili podmínky takové, že si museli navzájem pomáhat. Když jsem tu myší studii četl, vzpomněl jsem si na uprchlíky a papeže Františka, který říká, že uprchlíci jsou požehnání. Pro nás ne, my jsme teď v té fázi nechuti mít potomstvo a vzájemné agresivity.

Jak hodnotíš dobu po převratu v roce 1989 u nás? Jakých největších chyb se vlády dopustily?
To neumím odhadnout. Asi nás zabilo to malé české sobectví a pokus hrát si jen na svém vlastním písečku. Malé české buranství, které izolaci považuje za svobodu.

V roce 1978 jsi emigroval do Holandska. Jaké byly tvé zkušenosti?
To nelze snadno říct, o tom je velmi obsáhlá kniha Dopisy Ivanovi, kterou jsem napsal v roce 1985 v Rotterdamu a vydal ji také Galén. Pro Čecha je velké poznání, že svět je veliký, lidský a o nás Češích nemá nejmenší ponětí. Je důležité se více cítit člověkem, než příslušníkem nějakého národa. Lidé hledají spojení, uzavřené národy rozpory a dominanci, to se děje teď a to je neštěstí. A západní Evropa je historický a kulturní monument, ke kterému patříme a který má schonost nám pomoci být sami sebou, v parafrázi to zní: ...opustíme li ji, nezahyne, opustíme li ji, zahynem.

Jak se díváš na takzvanou uprchlickou krizi, na českou hysterickou reakci na ní?
Jako uprchlík vím, že takovým lidem se má pomáhat, to že nepomáháme je naše ostuda, malost a mizerná prozíravost toho, co nám prospěje a co ne. V tomto se stydím za vládu, prezidenta a všechny ty náckoidy a jakousi celonárodní vystrašenost.

V rámci přípravy rozhovoru jsem zaznamenal, že po roce v emigraci sis to, jak píšeš, „rozházel“ s českou emigrací fejetonem Požár v bazaru. O čem byl ten fejeton a jaká byla reakce Čechů? A proč byla podle Tvého názoru taková, jaká byla?
To není žádný geniální fejeton, ani historický rozbor, ale dotknul jsem se směšného pojetí "jenom" českých dějin a zastal se sudetských Němců. Takže mě vyhodili z exilu, pět let jsem neměl pak koncert česky, ale měl jsem tím pádem čas se naučit holandsky a víceméně jsem se stal holandským písničkářem. Škoda, že jsem neemigroval do Francie, to bych byl pak v Čechách slavný dvakrát.

Na čem teď pracuješ? Nechystáš třeba nové CD?
Nové CD vyjde k mých sedmdesátinám teď v dubnu, tady v Indii se pokouším dokončit sebraný spis číslo 1. to jsou písně a jejich příběh, ale nezvládnu to také díky tomu Srpovi, který sem vlezl až za mnou. A taky musí dokončit spis č. 8 se jménem Akce Zpěvák, jako můj estébácký spis. Ten se teď tak trochu sám píše v Čechách a možná z toho udělá docela i detektivku.

www.neovlivni.cz, David Binar, 10. 3. 2017