Jeden politik nedávno mluvil v parlamentu šest hodin a nadhodil téma nové totality. To parlament sice neprojednával, ale poslanci mají svobodu slova. Ten politik tvrdil o parlamentu, že je žvanírnou, takže to nakonec prokázal. Ale pokud se fakt jedná o totalitu, novou totalitu, tak se o ní přece veřejně mluvit nedá. Za skutečné totality by se to slovo nesmělo říct ani nahlas. Proč? Protože totalita nesmí být vyzrazena. Totalita je vždy tajná a tváří se jako cokoliv jiného a dobrého. Třeba cesta k osvobození lepší rasy nebo k novému socialistickému člověku. V každém případě k jakýmkoliv lepším zítřkům. A je fuk, jestli je totalita levicová nebo pravicová. Je to vždy totalita, pouze utopená v jiné omáčce. Že se mnou zastánci nové totality nebudou souhlasit, je jasné. Mluvit o totalitě a mít na mysli jen omáčku, je ponižující.
Sedím v Olomouci na náměstí na kavárenské zahrádce s vyhlídkou na morový sloup Svatou Trojici. Za ní je radnice se socialistickým orlojem z už vyzrazené totality. Svatá Trojice má okolo sebe mohutný barokní řetěz. V šedesátých letech jsem se jako mánička na něm houpával. To už se totalita přestávala tajit. Pak přijely ruské tanky a obnovená totalita se ukryla za normalizaci. Když jsem se po konci normalizace vrátil z emigrace a objevil se v rodném Olomouci, tak jsem se šel na řetězech pohoupat. Jako kdysi. Roky to procházelo. Ale pak tam objevily kamery a přijeli policajti. Řetězy jsou mohutné, těm to nevadilo, ale vypadalo to blbě, protože je to památka. Uznal jsem to. Ale pohoupat se na řetězech je přitažlivé. Nebyl jsem jediný. Dnes vidím ze svého kavárenského místa, že jsou okolo Svaté Trojice nainstalované lavičky. Člověk se nepohoupá, ale dostane nehoupací, nehistorické lavičky jen na posezení - a to je něco jiného. A tedy ke vzteku. Cítím, jak se ve mně ta svobodomyslná idea pohoupání se na barokním řetěze zvedá k protestu. Dívám se na bariéru nepřátelských laviček. Konečně to chápu. Nová totalita.
11. 10. 2023