Milá paní Vašková, u nás v rodině teď čte posedle naše dcerka Klárka,
které je 13 let. U mně je starý literátský problém, že nejvíce
čtenářského času prožiju čtením věcí po sobě samém. Ale poslední velký
můj čtenářský zážitek byl Harry Potter. Já se tomu celou dobu vyhýbal,
i když žena i dcera Klárka mě přemlouvaly, abych se do toho pustil.
Prolomilo se to na prázdninách před rokem a půl. V červenci jsme
odjeli na chalupu a ten měsíc jsem si vyšetřil, abych konečně dopsal
obsáhlou knížku o Holandsku s názvem Neodeslaný dopis. Jenže jsem přestal
právě kouřit a s
rozpaky jsem zjistil, že nebudu schopen psát a při tom nekouřit. Tak
jsem se rozhodl, že to psaní odložím, velmi mi záleželo na tom, abych
to nekouření zvládl. To byla noc, slezl jsem ze svého ateliéru nad
chlívem, otevřel pivo a tak nějak přemýšlel, co to tedy znamená a co
tedy s tím červencem. Na stole přede mnou ležel pátý díl
Harryho Pottera, který tehdy existoval jen anglicky. Žena to koupila a
mělo to přes sedm set stran. Tak jsem to tak nějak otevřel, abych se
podíval. Číst jsem to nemínil. Ale přečetl jsem první stránku, pak druhou,
pak svítalo a já
pořád četl. Prostě jsem se začetl a celý červenec jsem nadšeně
pročetl touto knihou. Pak jsem si koupil první čtyři díly také anglicky,
abych to
měl už v jednom, a velmi jsem zazáviděl dětem, jak mají do toho
dětství pěknou knížku. Ale jsem rád, že jsem to začal číst od konce.
První dva díly se mi zdály nakonec nejslabší, to ještě autorka
nechytila dech. A před čtrnácti dny mi do hospody u nás v baráku jeden
Američan donesl Hlavu 22, kterou jsem četl v roce 1966. Tentokrát to
mám anglicky, tak to chci srovnat. No a pak pro udržení kondice v
němčině čtu před spaním už dlouho od Hermanna Hesse Narziss und
Goldmund. Takže vidíte, že jako čtenář za nic nestojím. Velmi Vás
zdravím - Jaroslav Hutka
Knižní novinky
2024