NOVINY

PAMĚŤ NÁRODA - AUDIOARCHIV

zdroj: https://www.pametnaroda.cz/cs/hutka-jaroslav-1947

Jaroslav Hutka (1947) - Nahrávky

- narozen 21. dubna 1947 v Olomouci
- 1962 stěhování do Prahy za sestřenicí, nedokončené studium Střední uměleckoprůmyslové školy
- 1966 první výslech v Olomouci kvůli dlouhým vlasům
- 1966 spolu s Ladislavem Fajtem složení první písně Hospodskej
- 1975 zvýšení zájmu StB o svobodné umělce, první trestní stíhání za protistátní představení
- od 1977 nátlak StB na emigraci
- podzim 1977 podpis Charty 77
- 1978 umístění na předních příčkách ankety Zlatý slavík, následné vymazání z hlasování
- říjen 1978 emigrace do Nizozemska
- 1988 a jaro 1989 koncerty pro československé publikum za železnou oponou, Budapešť
- 25. listopadu 1989 odlet do Prahy, připojení k Sametové revoluci, návrat z emigrace
- po listopadu 1989 hudební doprovod na prezidentských volebních mítincích Václava Havla
- 2002–2006 neúspěšné angažmá v politice
- dodnes koncertuje a vydává desky (2011 Tak jako květ, 2013 Bílý slon, 2014 Lucerna Live 1990)

Ladislav Fajt - správně Vladimír Veit

2015-06-24
2015-10-08
2015-12-16
2016-09-21
2018-03-28
2018-05-16

„Sláva je matoucí, v tu chvíli člověk cejtí, že je nezničitelnej. Ale úspěch zmizí jako vzpomínka, člověk se nemůže spolehnout na publikum, na nic. Může se spolehnout jen na vlastní víru,“ říká Jaroslav Hutka, který prošel od hudební máničkovské rebelie přes nucenou emigraci až zpět domů, na písničkářský Olymp.

1954: ROZPŮLENÍ BYTOSTI
Jaroslav se narodil 21. dubna 1947 v Olomouci do podnikatelské rodiny, a ne v jen tak ledajakém domě, ale rovnou v secesní architektonické perle, vile Primavesi, která byla po rozpadu Rakouska-Uherska přestavěna na porodnické sanatorium.[1] Nástup komunistického režimu a s ním i nelibost vůči kapitalisticky smýšlejícímu obyvatelstvu vedla k násilnému vystěhování Hutkových z Olomouce. „Bylo to 22. prosince 1952, když přijeli vojáci se samopaly, protože kapitalisti museli z města ven. Otec jim ještě nalil slivovici,“ vzpomíná na jeden z prvních životních zlomů pamětník.
Rodina byla přestěhována do Bouzova, do malého domku bývalé policejní stanice. Ačkoliv ekonomická situace nebyla slavná, Jaroslav na roky strávené v podhradí Bouzova a okolní přírodě vzpomíná s neskrývanou láskou. O to hůře však nese nucené přestěhování zpět do Olomouce roku 1954. „Bylo to, jako kdyby se moje bytost rozpůlila, když jsem ztratil místo, kam patřím,“ popisuje nesmírný stesk po Bouzově. Už tehdy si Jaroslav začal při hraní na olomouckých dvorcích a při objevování města tvořit svůj vlastní umělecký svět, nejprve skrz barvy, které měly brzy určit jeho první kroky k profesní kariéře. „Olomouc byl svědectvím času, který odešel,“ poeticky popisuje tehdejší klukovská dobrodružství po zákoutích hanácké metropole. Jakmile nastal čas na volbu střední školy, rozhodl se pro talentové zkoušky na Střední uměleckoprůmyslovou školu v Praze.

1965: NEZVOLÍTE-LI HUTKU, NEBUDU TOPIT
„Moje sestřenice Stánička pracovala v Praze na Barrandově v animátorském studiu Bratři v triku a podporovala moje umělecké sklony,“ vypráví Jaroslav důvod, proč se k sestřenici při nástupu na střední školu nastěhoval. Až dlouho poté pak přišel na kloub skutečnému průběhu přijímacích zkoušek: „Měl jsem samozřejmě špatný kádrový posudek,“ opakuje svůj buržoazní původ, „ale odborní učitelé malby se vzbouřili a prosadili si moje přijetí,“ dodává spolu se subjektivním pocitem, že pro malbu měl prý vždy větší nadání než pro hudbu.
Už na škole se začal profilovat silně protirežimně – se spolužáky vydával školní časopis Suché zboží, ve kterém prosazovali své „naivní představy o obsahu bez cenzury.“ A tak mu brzy za protikomunistický článek o S. K. Neumannovi hrozil vyhazov.[2] Škola čekala na chvíli, kdy Jaroslav sám studium opustí, ale ten nenáviděného ředitele překvapil organizací kampaně ke zvolení předsedou školy za Československý svaz mládeže. Dobře si totiž uvědomoval, že proti reprezentantovi studentstva nebude mít režim dostatečné páky. „Uspořádali jsme americký typ voleb, každá třída měla svého kandidáta. Dělali jsme volební kampaň, ale nejvíce zafungoval až transparent od topiče,“ vzpomíná na obrovský pamflet s nápisem „Nezvolíte-li Hutku, nebudu topit. Skřivánek“. Dodává současně, že „tehdy nebyli ještě disidenti, takže nebylo snadné sehnat topiče,“ a směje se paradoxu, že o několik let později už tato pracovní místa byla obsazována nepohodlnými intelektuály.
„Byl jsem jako komunisti, vyhrál jsem snad s 97 % hlasů,“ vypráví dnes s humorným odstupem Jaroslav a dodává, že coby předseda školy organizoval spíše protistátní akce než spolupráci s režimem – s přáteli verbálními poznámkami rozvraceli každoroční sjezdy Socialistického svazu mládeže, vydávali časopis Hyde Park a nechali si narůst dlouhé vlasy. K řadě mimoškolních aktivit se však přidaly problémy s bydlením – u sestřenice už nadále nemohl zůstat, a tak přespávání u kamarádů brzy dospělo ke svým důsledkům – musel uměleckou školu opustit.

1966: LIKVIDACE MĚŠŤÁCTVÍ
Po přerušení studia se vrhnul do nových společenských sfér: „Rok 1966 už byl ve znamení beatniků, byla to politicky cítěná deklarace likvidace měšťáctví,“ vzpomíná Jaroslav na dobu, kdy vznikala první zákonná opatření proti dlouhovlasým volnomyšlenkářům. „Přišlo mi, že američtí básníci, beatnici,[3] deklarovali pravdivost,“ dodává ideologický základ své počáteční hudební formace, která se v létě skrývala v bytě Jaroslavových rodičů v Olomouci. A právě tam mu dorazilo první předvolání na policejní služebnu. „Bylo tam: ‚Dostavte se na OO VB[4] Olomouc ve věci mánička‘,“ směje se tehdejší formulaci a dodává, že se ho „pokoušeli přemluvit, že mu to nesluší.“
V téže době se datuje počátek Jaroslavova písničkářství, nejprve ve trojici Hutka – Hvězdoň Cígner – Ladislav Fajt. Jak to tak bývá, trojice byl počet, který brzy přerostl v neshody, a tak Hutka dále pokračoval pouze s Fajtem, s nímž v Praze začali dokonce bydlet v opuštěném bytě po Fajtově tetě. „Nebyla tam voda, plyn, elektrika, svítili jsme si petrolejkami a spali jsme na matracích na zemi. Stůl jsem si vyrobil ze dveří, co jsem zasádroval do zdi a vypodložil,“ popisuje drsné hudebnické začátky, v nichž vznikla např. píseň Hospodskej, kterou Hutka na koncertech hraje dodnes.[5]
Než Jaroslav dospěl k názoru, že nejlepší bude vystupovat sólo s kytarou, prošel si dalšími hudebními uskupeními – např. s Petrem Kalandrou byli průkopníky hraní na Karlově mostě. „Plynuly z toho obrovské peníze. Až jednou za námi přišel Matěj Svoboda ze skupiny Pod plachtou 68 a pozval nás k hraní. Ale za podmínky, že už nebudeme hrát na Karlově mostě. A bylo to dobře, protože tenkrát už jsme tam nebyli sami,“ vypráví pionýrské hudební počiny. Tehdy prý už mezi mladými umělci kolovaly zvěsti z Polska, že se do Československa chystají Rusové, ale nikdo jim tehdy nevěřil.

1968: OVLÁDNOUT ULICI TANKEM NEZNAMENÁ MÍT MOC V ZEMI
Pražské jaro popisuje Hutka jako „dobu svobodného člověka, který žije v nesvobodě“ a kromě o postupném akceptování dlouhovlasých umělců ze strany veřejnosti vypráví i o „naivních ideálech o ovládnutí společnosti.“ Těsně před srpnovými okupačními událostmi probíhaly u budovy Československého rozhlasu na Vinohradské třídě demonstrace a díky nedalekému bydlení u rodičů Hutkovy první manželky Zory mladý pár každý večer pořádal u rozhlasu „mejdany“. Pouze jeden srpnový večer se rozhodli udělat si příjemný večer doma ve dvou.
„Vším, čím se žilo, byla naděje do budoucnosti,“ začíná vyprávění pamětník. „Dvacátýho srpna jsme se rozhodli, že na to kašlem a že si uděláme vlastní mileneckej mejdan. Akorát tam trčel Hvězdoň Cígner, on byl strašně komplikovanej a já myslím, že když viděl, že si to chceme užívat, tak se mu nechtělo pryč,“ vzpomíná na hudebního kamaráda. „Už jsme si vlezli do postele a najednou Hvězdoň stál nad náma a my jsme měli šok, co tam ten blbec zase dělá, a on říká: ‚Okupujou nás Rusové.‘ Byl smrtelně bledej a my jsme si se Zorkou uvědomili, že křik od rádia je jinej, než to bylo minulý dny.“
Hvězdoň Cígner mimo jiné tehdy pronesl, že „na Ruzyni přistávají Rusové,“ a tak se trojice Hvězdoň, Jaroslav a Zora vydala taxíkem na letiště. Cestou spatřili první „hnusnej malej šedivej obrněnec“ a tři vojáky se samopaly u Obecního domu, a tak nakonec cestu v taxi nedokončili a vypravili se raději na Václavské náměstí. „Všichni byli zaražení, mobily nebyly, na rádiu šla vážná muzika, tam jsme se nedozvěděli nic.“ Po půlnoci se na Václavském náměstí sešlo dle Hutkova vyprávění několik set lidí a diskutovali až do svítání, kdy někoho napadlo vypravit se pro více informací k Ústřednímu výboru. „Protože kam jinam, než ke zdroji,“ vysvětluje Hutka. „Tam v tom svítání byl divnej obrázek, bylo tam vidět několik parašutistů a obrněnců. Lidi začali řvát a pak začala střelba. Do tý doby jsem si neuměl uvědomit, jak ta střelba ve městě je nahlas, jak se rozléhá…“ To už bylo ráno 21. srpna 1968.
První okupační dny strávil Jaroslav se svou přítelkyní Zorou beze spánku, přímo v centru dění, v samotném srdci Prahy. „U tunelu nad Národním muzeem převrátili auto a možná tam byla i tramvaj převrácená, vznikla tam taková barikáda. No a čekalo se na Rusy. A snad někdy po poledni, když přijely první obrovský tanky, přejely tu barikádu, jako by to byla plechovka,“ vzpomíná Hutka na příjezd okupantů. „Člověk nechápal nic, byl nevyspalej, bylo to absurdní. Nádhernej letní den…“
Jaroslav zpětně vzpomíná na úzkost, kterou Čechoslováci cítili, když se zavřeli doma po setmění. Na druhou stranu z dnešního pohledu shrnuje, že „si nedokáže představit, co by se stalo, kdyby se Češi bránili.“ Ve sledu tehdejších událostí se ale na věc díval jinak: „Já byl v tu dobu přesvědčenej, že jsme se měli bránit. Dnes ale vím, že na to nebyla žádná příprava. Asi se to dalo na nějakou dobu zadržet, že by museli vycouvat… Ale na druhou stranu – jak schopný by byli Rusové rozstřílet všechno kolem?“
Přechod mezi lety 1968 – 1969 popisuje jako „nadějnej“, protože dle jeho názoru byla okupace „zpackaná, nepodařená“. Vysvětluje to tím, že „ovládnout ulici tankem neznamená mít moc v zemi. Navíc Rusové neovládli televizi, rozhlas…“ Tehdejší dobu Jaroslav nazývá tzv. „druhou svobodou“, která nabízela nové možnosti svobody slova, umění nabízelo únik z reality, koncerty byly plné, lidé objevovali „mystické proudy a ghándíovství“. A tehdy se upálil Jan Palach.

PRVNÍ POLOVINA 70. LET: TEMNÁ STĚNA NORMALIZACE
„Myslím si, že Palach tomu strašně pomohl – že tu normalizaci tak o půl roku oddálil. Já ho úplně chápal, byla to logická reakce na tu absurdní situaci, měl jsem pocit, že bych ho měl následovat. Všema to otřáslo a komunisti se na nějakou chvíli vyděsili,“ vzpomíná na události těsně po mučednické smrti Jana Palacha.[6] Sedmdesátá léta a nastupující normalizace však měly pamětníka ovlivnit více, než si tehdy byl ochotný připustit.
Právě tehdy Jaroslav objevil sbírku Františka Sušila – Moravské národní písně.[7] I přes celoživotní nechuť vůči „tradičnímu pojetí moravských písní“ pamětníka tehdy Sušilova sbírka uchvátila. V okupačních letech si totiž, stejně jako mnoho dalších, kladl otázku, „jak přežije malý národ, když byl obsazen velkým“ a odpověď na tuto problematiku čím dál více nacházel v „přežití skrz kulturu“. Mezitím probíhala masivní pookupační emigrace: „Člověk nevěděl, koho ještě potká,“ vzpomíná Jaroslav. Byla to zvláštní doba, „na ulicích stále nevisely jména ulic,[8] zmizeli pořadatelé koncertů, kulturní spolky byly likvidovány,“ vypráví Jaroslav. Naděje, kterou vnímal na přelomu roku 1969, vzala brzy za své: „Temná stěna normalizace se přiblížila a nakonec nás přikryla. Hranice byly uzavřený, spolky byly normalizovaný, společnost byla protříděná…“
Právě v této době si Jaroslav uvědomil, že depresivní repertoár, který předkládal na svých koncertech stále řidšímu publiku, si žádá změnu. Tehdy vznikla píseň Es kondor pasa: „Když jsem zpíval ‚Es kondor pasa, půl kila masa,‘ byla to pro lidi radost, byla to úleva v existenciální společenské tíži,“ [9]vzpomíná Jaroslav na obrat v normalizačním období své kariéry. Vztahová rovina však nebyla tak slavná – v téže době se písničkář rozešel s Hvězdoněm Cígnerem a začal hrát s Vlastou Třešňákem. Ani s ním však nebyla spolupráce dlouhodobá – už od roku 1971 tak Hutka začal vystupovat definitivně sólo. I přesto ho však myšlenka na skupinová představení neopustila – vznikl Tyjátr písničkářů. I ten po roce skončil, dle vzpomínek pamětníka ve zlém. „Ale už tehdy jsem věděl, že musí bejt parta, abychom toho bolševika přežili,“ vzpomíná, jak myšlenku skupinového hraní nehodlal opustit.
Spolu s dalšími folkovými písničkáři (např. Vladimír Merta, Vlasta Třešňák, Dáša Andrtová-Voňková, Jiří Dědeček) tak založili Šafrán.[10] Šafrán nebyl nikdy oficiálně registrovaným sdružením, a snad právě proto od svého zrodu v roce 1972 až do roku 1975 koncertoval bez většího zájmu Státní bezpečnosti. Z pražského Divadla Ateliér se z bezpečnostních důvodů po sezónách přesouvali do dalších míst – Malostranské besedy, pak na Baráčnickou rychtu. Plakáty na koncerty vyráběl linorytem sám Hutka, který se tak vracel ke svým malířským začátkům v Praze: „Záměr byl udělat ty plakáty tak hezký, aby je lidi po menzách okamžitě rozkradli. Tak se to dozvěděli ti, co měli, a nedozvěděli ti, co neměli,“ popisuje úspěšnou ilegalitu spolku Šafrán. Ten byl podle jeho slov až do roku 1975 „oázou svobody a nezávislosti na tom nesmyslu, kterým byl režim.“

DRUHÁ POLOVINA 70. LET: ŽÁDNÝ POSLEDNÍ MOHYKÁN
„Po okupaci jsem neuznával emigraci, považoval jsem ji za zradu,“ uvádí Jaroslav svůj náhled na řešení mnoha lidí, kteří uprchli na Západ. V relativním klidu hojně navštěvovaných vystoupení Šafránu si však neuvědomoval, že i jeho podobný osud brzy čeká. Kolem roku 1975 Státní bezpečnost zorganizovala „atak na svobodné umělce“. Pro vystupování byly nutné přehrávky před cenzory, probíhaly politické prověrky, (nejen) hudebníci měli neustálý problém se získáváním razítek do občanských průkazů, aby nebyli obviněni z příživnictví. „Tehdy jsem byl poprvé trestně stíhán – v únoru 1975 jsem koncertoval v Chocni a jeden člověk si tam představení nahrál na magnetofon. Pak mě udal za protistátní představení,“ vypráví Jaroslav o problémech s StB, o kterých se dozvěděl až o mnoho let později. Stejně jako o tom, že se ke stíhání přidala položka „urážky hlavy státu, rasy a přesvědčení“. Ironií osudu přišla amnestie prezidenta Husáka, která pamětníka zprostila obvinění, aniž by se o něm vlastně vůbec dozvěděl.
Jaroslav se čím dál více dostával do okruhu disidentů kolem Václava Havla. Tehdejší setkávání různých světů dávalo všem najevo, že „žádný z nás není tím posledním Mohykánem, který čeká na svou popravu.“ Když přišla Charta 77 a osobnosti kulturního života připojovaly své podpisy, Hutku a Třešňáka nejprve Václav Havel přemlouval, aby nepodepsali: „Říkal mi: ‚Víš, Jardo, vy s tím Třešňákem ještě můžete hrát. A když my budeme podepisovat a vy budete hrát, tak my toho bolševika obklíčíme.´“ Jaroslav nakonec svůj podpis připojil na podzim 1977. Současně měl každým rokem více koncertů, množství fanoušků stoupalo: „Bylo to matoucí, v tu chvíli člověk cejtí, že je nezničitelnej. Ale úspěch zmizí jako vzpomínka, člověk se nemůže spolehnout na publikum, na nic. Může se spolehnout jen na vlastní víru.“ O rok později byl donucen k emigraci.

1978: OBRAZ MUČEDNÍKA KOMUNISMU
„Od roku 1977 mě StB přemlouvala, že emigrace je pro mě řešení, ať vypadnu,“ vzpomíná Jaroslav. Po podpisu Charty atmosféra zhoustla, „byl jsem slavnej na veřejnosti a jednou nohou už jsem byl ve vězení.“ Hutka se spolu se svou druhou manželkou Danielou začal připravovat na emigraci. Absurdita vyřizování papírů před odjezdem neznala mezí – voják, kterému Jaroslav odevzdával svou modrou knížku,[11] mu dokonce vyprávěl o své zálibě v pěstování tulipánů. „Dokonce jsem mu slíbil, že mu nějaké cibulky z Holandska pošlu. Ale neposlal jsem…“
V říjnu 1978 Jaroslav s Danielou překročili státní hranici v Rozvadově a poprvé se dostali na Západ. „Bylo to jiné, i tráva byla všude přistřižená, zažívali jsme takové trapné buranské objevy člověka, co nikdy nebyl venku,“ směje se prvním pocitům ze „svobodné země“. Postupně dojeli do Nizozemska, kde měli přítele Hanse Kombrinka v Rotterdamu. Právě on hrál velkou roli při rozhodování, do jaké země vlastně emigrovat.
I přes jazykovou bariéru začal Hutka časem koncertovat v Paříži, Berlíně, Vídni a později v USA. „Postupně jsem ale začal zjišťovat, jak to s tou emigrací vlastně je,“ vzpomíná na debaty s emigranty, kteří se do Československa pravidelně vraceli a neměli s režimem prý příliš problémů. „Poslední koncert turné po USA a Kanadě mi už zrušili, byli na mě naštvaní – nebyl jsem tím očekávaným obrazem mučedníka komunismu,“ vzpomíná. Až do poloviny 80. let tak Hutka nezažil další koncert pro české publikum. Bylo nutné se přeorientovat na zpěv v nizozemštině a Hutkovi v tomto ohledu pomohl skvělý překladatel Geert Helmer, který dokázal pocity perfektně přebásnit do holandštiny. Ani tak se však Hutka necítil v Nizozemsku dobře, jeho „podvědomí se překořeňovalo“ a z toho plynoucí psychické problémy negativně ovlivňovaly i vztah s manželkou Danielou.

1987: KONEC EXILOVÉ DEPRESE
I přes politický azyl, který získal v Nizozemsku, Hutka nepřestával toužit po Německu – bylo mu sympatické především svou literaturou. A tak když zjistil, že dokáže číst v němčině díky nabyté znalosti nizozemštiny, přihlásil se do Goethe Institutu. „Z té strany začal vanout lákavej vítr a z tý exilový deprese, ve který jsem se motal, jsem najednou věděl, co dál,“ vzpomíná na zásadní rozhodnutí konce osmdesátých let. Tečkou za nizozemským obdobím pak byl rozchod s manželkou Danou a seznámení se svou třetí ženou Kateřinou, která studovala v Kolíně nad Rýnem. Hutka se za ní brzy přestěhoval.
Na konci roku 1988 začaly v Evropě tát ledy a Jaroslav byl zván na koncerty v Budapešti a postupně i dalších městech za Železnou oponou. Bylo to pro něj první setkání s československým publikem po deseti letech: „Bylo to jako podivný emigrantský sen,“ vzpomíná. Při dalším z řady koncertů, tentokrát ve Wroclavi na počátku listopadu 1989, bylo jasné, že se politická situace mění, během koncertu dokonce dorazila informace o pádu Berlínské zdi. „Někdo na konci vykřikl ‚tak za čtrnáct dní v Praze!‘,“ vzpomíná. Tehdy byl písničkář k takovým prognózám velmi skeptický. Ale onen výkřik se s realitou minul jen o pár dní.

1989: PROZPÍVAT SE HRANICÍ
Když v Praze vypukla sametová revoluce, Hutka bedlivě poslouchal BBC a všechny „popletený, ale velmi naléhavý zprávy z Prahy.“ Při prvních telefonátech přátelům se od manželky hudebníka Vladimíra Merty dozvěděl: „Jardo, komunisti jsou v prdeli, přijeď!“ A tak díky vypůjčeným penězům koupil první volnou letenku do Prahy – na 25. listopadu 1989.
V letadle se čirou náhodou setkal se štábem nizozemské televize, který se ho rozhodl doprovodit s kamerami, když jim odvyprávěl svůj příběh. Jaroslav však podcenil byrokracii – při cestě ze Západu musel mít pro vstup do Československa vízum. Na letišti tak došlo k další absurdní situaci, kdy Hutku úředníci nechtěli (a snad skutečně ani nemohli) vypustit z letiště, a za sklem s průhledem do mezinárodního prostoru se srocovali fanoušci. „Pak přišel jeden dojemný moment – někdo na papírek napsal ‚Jardo, zahraj!‘, a já zahrál Náměšť.“ Z dochované reportáže nizozemské televize je vidět, jak silné bylo pouto mezi písničkářem a jeho publikem.[12] Nakonec byl Hutka do prostor Československa vpuštěn na dvoudenní vízum, snad v tom hrála roli malá výhrůžka od budoucího starosty Prahy Jaroslava Kořána, že na letiště přivede všechny demonstranty z Letné. Jaroslav však popisuje tehdejší situaci tak, že se jednoduše „prozpíval tou neprostupnou hranicí.“
Po jedenácti letech v emigraci se mu Praha zdála „šedivá, vymrzlá, kde není barva, kde není člověk,“ vzpomíná na úzkost a chlad, který cítil po návratu do vlasti. O to vřelejší však bylo přijetí publikem, když vystoupil na tribunu na Letné s písní Náměšť.[13] Až měsíc po vystoupení svěřil Hutkovi Václav Havel: „Jardo, tys nám zachránil revoluci! Když jsi dozpíval, tak byl takový klid a mír, že už nešlo střílet.“

NÁVRAT DOMŮ: SVĚT JE ZAKOUŘENÁ HOSPODA
Po pár dnech v revoluční Praze si Jaroslav konečně našel chvíli času na procházku po městě. „Praha byla otlučená, špinavá, zbídačená a teskná,“ popisuje své negativní pocity. Už za tmy vystoupal až k Pražskému hradu, kde mu při průchodu branou ukázal člen Hradní stráže odznak trikolory, schovaný pod klopou uniformy – pamětník vzpomíná na tento akt jako na „kontrast mezi Husákovou Hradní stráží oproti faktu, že Husák už skončil.“ Když však stanul před katedrálou Svatého Víta, všechny negativní pocity byly tytam, majestátnost chrámu Jaroslava znovu uchvátila: „Byly to neopakovatelné zážitky té krystalické, čisté, radostné atmosféry, tam nebylo nic nepřátelského,“ vzpomíná. Po dvou dnech v Praze z něj pak všechna poemigrační úzkost spadla docela: „Pochopil jsem, že jsem zpátky. Jako písničkář patřím tam, kde je můj jazyk.“
Ačkoliv se Václav Havel v listopadu 1989 nechal v Laterně Magice slyšet, že se kandidatury na prezidenta vzdává (aneb jak to popisuje pamětník: „že je umělec a že to dostal tam, kam mohl, a ať už pokračuje někdo, kdo je politik“), nakonec byl Občanským fórem „uštěkán“. I přes řadu odpůrců Havlova prezidentství[14] k němu však pamětník přistupuje jako k malému zázraku: „To, že se Václav Havel stal prezidentem, bylo pro nás všechny taková příjemná a nepochopitelná pohádková záležitost,“ popisuje Hutka tehdejší nadšení. A právě proto se také zúčastňoval porevolučních „spanilých jízd“ po celé republice s Havlem, při kterých vždy zpíval píseň Náměšť a každé jedno z takových vystoupení pro Jaroslava bylo „jako bejt u zázraku“.
Revoluční a porevoluční „zázrak“ byl však hořce vystřídán realitou hudební scény devadesátých let, ve které podle Hutky „vítězila komerce“. Roku 1997 tak oznámil ukončení kariéry. Jak sám říká, trvalo mu „celé jedno desetiletí pochopit pohyb dějin a nezralost společnosti“. A tak se po tomto desetiletí vrátil roku 2006 znovu k psaní písní. To ale neznamená, že zavrhl původní repertoár. Když na koncertech zas a znovu hraje skladbu Hospodskej, kterou stvořil kdysi roku 1966 v polovybydleném bytě s Ladislavem Fajtem, zpívá: „Jsem hospodskej tohohle světa, svět je zakouřená hospoda… Z nenávisti se tloustne, vražděním svalstvo ti zhoustne a lidi jsou samý svaly.“ A nejen z potlesku je znát, že i po půl století je toto poselství stále aktuální.

[1] http://www.vilaprimavesi.cz/index.php?option=com_content&task=section&id=5&Itemid=37
[2] Spisovatel Stanislav Kostka Neumann patřil v letech 1918-1920 k levicovému křídlu anarchokomunistů.
[3] Beatnici: literární hnutí USA 50. let, charakterizované především popisem životních zkušeností. Z představitelů: Allen Ginsberg (poezie), Jack Kerouack, William Burroughs (próza)
[4] Obvodní oddělení Veřejné bezpečnosti
[5] Píseň Hospodskej: https://www.youtube.com/watch?v=Igo2-Rh6Hqw, texty (stejně jako k ostatním Hutkovým písním) zde: http://www.hutka.cz/new/html/texty2d.html#hospodskej
[6] Upálení Jana Palacha v lednu 1969 u Národního muzea v Praze.
[7] Sbírka téměř 2400 lidových písní, původně vydaná (v menším rozsahu r. 1835, velké vydání pak r. 1860) pod názvem Moravské národní písně s nápěvy do textů vřazenými.
[8] Při okupačních událostech nabádal rozhlas k sundávání cedulí, aby došlo ke zmatení okupantů.
[9] Celý text písně: http://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/hutka-jaroslav/es-kondor-pasa-502076
[10] Diplomová práce na téma Písničkářské sdružení Šafrán, autor P. Houda, Univerzita Karlova, ke stažení zde: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/download/120127472
[11] Modrá knížka – dokument zprošťující vojenské služby.
[12] Reportáž nizozemské televize zde: https://www.youtube.com/watch?v=03rcMidVZBo&t=3s
[13] Záznam Hutkova vystoupení zde: https://www.youtube.com/watch?v=p7Yv1hEwlsE
[14] I sám Hutka se vůči Havlovi vyjádřil lehce ironicky při oslavě Havlových 60. narozenin v divadle Archa, kdy pro něj zazpíval kritickou píseň Sametová opereta, viz https://www.youtube.com/watch?v=KJd-GW8HK7Y

INFO O NAHRÁVKÁCH

1. část

0:00:00;Hutka Jaroslav 24.6.2015
0:01:08;Představení. Narozen 21.4.1947 v Olomouci ve Vile Primavesi (secesní vila v centru města, pozn.ed.). Tatínek podnikatel
0:02:09;Technická pauza
0:02:31;Navázání na Vilu Primavesi, historie vily během 20. století
0:04:01;Otcovo podnikání a původ, rodinné okolnosti. Dědeček pamětníka stolař, babička vadlena, hanácký přízvuk
0:06:17;"Charakteristika otce a matky, církevní zaloení, křest pamětníka, komunismus versus víra (""setrvačnost lidí na vesnicích"")"
0:09:29;"Stěhování do Bouzova (u Litovle), důvod ""kapitalisti musí z města ven"", 22.12.1952 příjezd vojáků se samopaly, ""otec jim jetě nalil slivovici"". Ubytování na policejní stanici, bída, domácí zvířata"
0:13:40;Nástup na základní kolu v Bouzově 1953. Popis idylického dětství, jednotřídky, okolí. Samostudium látky vyích tříd
0:16:05;"Kořeny maminky mezi Loticemi a Moravskou Třebovou, vesnice Bohdalov, popis rodinných okolností, anekdota o stavbě silnice (""Dajč / Deitsch? se sekyrou"")"
0:18:36;Vztah babičky s dědečkem, jejich vztah k Moravě, německé kořeny babičky, jazyková situace (babička rozuměla česky, odpovídala německy). Němčina maminky a ta, co se učil pamětník na Goethe institutu. Anekdota o babiččině četině v olomoucké tramvaji 1945
0:21:16;"Sčítání lidu za První republiky, hláení k národnostem. Otázka ""Němců"". Dědeček starostou vesnice Bohdalov, říská hranice kolem Bohdalova za druhé světové války, vzpomínka maminky na Velikonoce bez chlapců (vichni padli v Rusku)"
0:23:42;Vztah dědečka k Rakousku-Uhersku, jeho názory na korupci za První republiky, slouil za první světové války
0:25:34;Návrat z venkova do Olomouce 1954 (po vyhnání), stesk po Bouzově, porovnání vesnické a městské struktury ivota, nuda ve kole
0:28:12;"Zbytek dětství v Olomouci, ""rozpůlení bytosti"" v pěti letech, vzpomínky na hraní na dvoře, objevení perspektivy při kreslení, přemýlení o barvách, touha stát se malířem. Vnímání politických problémů v dětství"
0:32:29;Uvědomování si politických rozměrů v rodině - zabírání statků. Popis posunu z Bouzova přes Olomouc a do Prahy. Záliba v cestování - hledání klidných míst po světě
0:34:05;"Specifikace onoho ""rozpůlení bytosti"" přestěhováním, odjezdem vojenským transportem, ztráta místa, kam člověk patří"
0:35:15;Zákoláctví, nuda ve kole. Nenávist vůči starým učitelům, vzpomínka na učitele fyziky a hudební výchovy. Jednou nechodil do koly tři měsíce
0:39:09;Vzpomínky na ony tři měsíce zákoláctví - třídění sbírek kamenů, četba literatury (Komenský - nadení z Labyrintu světa a ráje srdce), odpolední procházky Olomoucí
0:40:35;"Vzpomínky na tehdejí Olomouc, ""svědectví času, který odeel"". Popis Sarkandrovy kaple (novobarokní kaple v Olomouci, pozn.ed.)"
0:42:16;Přesun do Prahy v patnácti letech. Návtěva sestřenice (pracovala v kreslířském studiu Bratři v triku), její podpora uměleckých sklonů pamětníka. Talentové zkouky na Střední umělecko-průmyslovou kolu na ikově náměstí v Praze
0:45:43;Pokračování vzpomínek na přijetí na uměleckou kolu. Popis průběhu přijímacích zkouek, přijetí na studium malby. Vzpurnost vůči výuce abstrakce
0:48:04;Zpětné informace o přijetí pamětníka na uměleckou kolu, problém s kádrovým posudkem, vzpoura odborných učitelů malby, prosazení přijetí pamětníka. Vzpomínka na profesory - Frantiek Dvořák, malíř Michalčík,
0:50:23;"Popis výuky na umělecké kole - ""mistrovtí"" profesoři, výuka písmomalířství, řezbářství Brzké oputění domova (v 15 letech), olomoucký přízvuk"
0:53:07;Popis bydlení u sestřenice v Praze, sdílené prostory se strýcem. Setkávání praských intelektuálů se sestřenicí Stáničkou (Stanislavou?). Na konci druhého ročníku vystěhování pamětníka
0:57:05;"Krize ve třetím ročníku, tvorba kolního časopisu ""Suché zboí"", naivní představy o obsahu bez cenzury. Článek o Stanislavu Kostka Neumannovi (protikomunisticky laděný), hrozba vyhazovem ze koly"
0:58:48;Vztah profesorů z umělecké koly vůči reimu, nenávist proti komunistickému řediteli, konflikty s rutinářkou. Opakování třetího ročníku, podmínečný vyhazov, čekání na to, a pamětník sám přestane kolu zvládat
1:00:36;"Plán na zvolení ""předsedou koly"" Československého svazu mládee (později SSM), ""americké volby"" (kandidáti z kadé třídy), volební kampaně"
1:02:58;"Transparent ""Nezvolíte-li Hutku, nebudu topit. Skřivánek"" (kolní topič), pamětník vyhrál volby o předsedu koly. Závěrečné projevy, pamětník vyhrál s 97% hlasů - byl nevyhoditelný ze koly"
1:05:28;Zaloení časopisu Hyde Park. Rozvracení sjezdů SSM. Krize s bydlením, problémy ve kole, ukončení koly
1:08:13;"Dlouhé vlasy, nové okruhy přátel, Zora Růová (básnířka, později Hutkova ena). Setkávání beatniků, sestavení první bigbítové kapely, inspirace americkými básníky (""deklarování pravdivosti"")"
1:10:54;Skok zpět do třetího ročníku umělecké koly (1965), zájezd do galerie v Dráďanech, zpráva z cesty ve veri - pozitivní hodnocení od profesora
1:13:51;"Rok 1966 u ve znamení beatniků, politicky cítěná deklarace ""likvidace měáctví"". Zákony proti dlouhým vlasům, skrývání se u rodičů v Olomouci"
1:15:24;"Předvolání na polici (""dostavte se OO VB Olomouc ve věci mánička""), popis ""přemlouvání, e mi to nesluí"""
1:17:20;"Nucené stříhání vlasů, pokuta otci za ""znečitění veřejného prostoru dlouhými vlasy"""
1:18:04;Hvězdoň Cígner, Ladislav Fajt - začátky písničkaření, zpěváci Donovan, Bob Dylan (Donovan a Dylan byli přáteli, folkoví zpěváci, pozn.ed.), přesun ke kytaře. První spory ve trojici hudebníků, oputění Hvězdoně. Stěhování se do bytu po Fajtově matce
1:20:34;Popis bydlení s Fajtem, postel z leení, svícení petrolejem, krádee v mlékárnách, ádné peníze, strach z policie (příivnictví). První společná píseň z Vánoc 1966 (dodnes ji Hutka hraje) - Hospodskej
1:23:34;Tvorba repertoáru, tisk plakátů linorytem, vystoupení 1967 s vlastním repertoárem. Kázeň při profesionální hudebnické dráze. V roce 1967 společenský proud směřující ke svobodě. Otázka cenzury, diskuse s publikem nad zakázanými texty
1:26:07;Dalí hudební seskupení roku 1967. Propagace po Praze - plakáty po městě, první zájezdy. Rozchod s Fajtem. Seznámení s Petrem Kalandrou (hudebník skupiny Blues Session, pozn.ed.), rok společného hraní. Rozkvět roku 1968
1:28:16;"Přehrávky od PKS (Praské kulturní středisko, pozn.ed.). Repertoár s Kalandrou, hraní na Karlově mostě (""já jsem přesvědčenej, e jsme byli první""), peníze do futrálu od nástrojů, nadený dav, policejní kontrola, legitimace od PKS o ""hraní na veřejných místech"", obrovské peníze z hraní na mostě"
1:31:39;Matěj Svoboda ze skupiny Pod plachtou 68, pozvánka ke hraní (ale pod podmínkou ne-hraní na Karlově mostě), vzpomínky na kulturní prostředí. Varování Poláků, e se na Československo chystají Rusové
1:33:45;"Píseň ""Pravděpodobné vzdálenosti"", 1967, vzpomínky na vznik"
1:36:21;"Rok 1968, doba ""svobodného člověka, který ije v nesvobodě"". Nepřátelství vnějího světa. Příslunost k beatnikům. Naivní ideály o ovládnutí společnosti. Postupná akceptace společnosti vůči dlouhým vlasům"
1:39:05;Okupační události srpna 1968. Bydlení se Zorou Růovou u jejích rodičů. Demonstrace u Československého rozhlasu. Večerní mejdany s demonstranty u Rozhlasu
1:42:17;Popis 20. srpna, informace o okupaci od Hvězdoně Cígnera, dramatické zvuky od Rozhlasu
1:44:22;"Cesta taxíkem na letitě Ruzyně, u Obecního domu první Rusové se samopaly. Lidé na ulicích ""zaraení"", v rádiu ádné informace. Po půlnoci setkání na Václavském náměstí, diskuse, cesta k Ústřednímu výboru. ÚV u v tu dobu obklíčeno Rusy"
1:47:18;Popis událostí při svítání 21.8.1968 kolem Ústředního výboru. Vzpomínky na strané rány střelby. První zprávy z rozhlasu, policejní kontroly na Václavské náměstí, barikáda u tunelu (nad Národním muzeem?), čekání na Rusy
1:49:27;Příjezd prvních obrovských tanků, vzpomínka, jak přejely vybudovanou barikádu. Absurdita nádherného letního dne, míření tankem na policisty
1:50:53;Popis střelby, zvuk záchranek, střelba na Václavském náměstí. Sundávání vech cedulí (instrukce z rozhlasu) - Rusové zabloudili
1:51:58;Pozorování událostí z okna bytu Zory. Děla na proráení zdí. Vojáci lezli po zdi Rozhlasu do dvora, někdo je vpustil dovnitř dveřmi. Vysílání rozhlasu - instruktáe chování
1:54:04;Rozhlas vysílal i po obsazení ruskými vojsky (díky ikovným technikům). Rozstřílené Národní muzeum, ruský tank obklopený lidmi
1:55:25;Hlučná první noc okupace, světelné střely z Václavského náměstí. Pamětník chtěl bojovat. Tisk protiokupačních letáků a novin
1:56:57;"První okupační dny, bez spánku. Srovnání se záběry ze Sýrie. ""Vůbec si neumím představit, co by se stalo, kdyby se Čei bránili."" Srovnání mylenek o tom, zda se měl národ bránit proti okupaci. ""Mindrák z Benee"""
1:59:04;"Nastupující normalizace. ""Zpackaná okupace"" - ""ovládnout ulici tankem neznamená mít moc v zemi"". Přelom 1969-1970 - ""druhá svobody"" (vznik novin, otevření dalích moností sdělování informací, koncerty vyprodané)"
2:01:12;"Mystické proudy, Ghándí, pasivní odpor, Jan Palach (""Palach tu normalizaci tak o půl roku oddálil. Já to úplně chápal a měl jsem pocit, e bych to měl následovat. Ale lidma to otřáslo a komunisti se na nějakou chvíli vyděsili."") Jaro 1970 - koncerty s Blue Effect, promluvy k divákům"
2:03:16;"Sbírka od Frantika Suila - Moravské národní písně. Diskuse s Hvězdoněm a Fajtem: ""jak přeije malý národ, kdy byl obsazen velkým"". Přeít skrz kulturu. Nenávist pamětníka vůči ""moravským písním"". Zaujetí texty ze Suilovy sbírky"
2:05:31;"Pokračování vzpomínek na Suilovu sbírku (""obrozenecký podvrh""?), kamarád Mojmír Horyna ho ujistil o pravdivosti Suilovy sbírky. Odjezd za dědečkem do Bohdalova, studium lidových písní"
2:06:46;První výročí okupace - 1969 byl pamětník v Bohdalově se svou přítelkyní Zorkou.
2:07:45;konec nahrávky první části

2. část

0:00:00;Hutka Jaroslav 8.10.2015
0:01:12;Hokejové utkání 1969 (Československo x Sovětský svaz) a následná demonstrace a incident Aeroflotu na Václavském náměstí. Hraní v Divadle Maringotka na Vyehradě. Události z koncertu během utkání, poté shromaďování lidí na Václavském náměstí
0:04:14;"Pokračování událostí z Václavského náměstí. Letadélka z výlohy Aeroflotu. Zásah policie - rozhánění davu. ""My jsme vyhráli hokej, ale vechno bylo prohraný."" Výslech pamětníka na StB, identifikace lidí podle fotek (""pokud někoho poznáte, tak mi to říkat nemusíte""). Fotografie z incidentu na StB"
0:07:56;"Navázání na konec minulého rozhovoru, politické skutečnosti roku 1969, osobní rozměr - masivní emigrace (""člověk nevěděl, koho jetě potká""). Na ulicích stále nevisely jména ulic (po sundávání při okupaci). Zmizelí pořadatelé koncertů, likvidace kulturních spolků"
0:10:31;"Přátelství s Radimem Hladíkem a jeho enou Zlatou. Anekdota z návtěvy gynekologa, falená zpráva o těhotenství pamětníkovy partnerky Zorky. Přidělení bytu pod Vyehradem, chudoba, očekávání dítěte. ""Temná stěna normalizace se přiblíila a nakonec nás přikryla. Hranice byly uzavřený, spolky byly normalizovaný, společnost byla protříděná."" "
0:13:46;"Zájem o mystiku a horoskopy, otázka útěku od reality. Od 1968 pocit, ""e se můeme podívat na něco z Asie"", obdiv k otevírajícímu se světu. Po okupaci zájem o mystiku - ""ivot se zdál nepochopitelnej"". Náboenská společnost Unitaria, přednáka o astrologii, následné samostudium pamětníka (chtěl dát důkaz o tom, e to nefunguje)"
0:18:12;Setkání s jogínem Eduardem Tomáem, arám v Jílovém u Prahy, pamětník hrával na jeho přednákách
0:19:41;"Otázka astrologie a ""víry"" v ní, problém interpretace astrologických konstelací, rozbor horoskopů"
0:21:40;"Kariéra po roce 1970, energie ""mládí a paličaté povahy"", nevzdat se hudby. Málo koncertů, málo publika. Depresivní repertoár. Sloení písně ""Es kondor pasa"", úleva v existenciální společenské tíi, radost pro lidi"
0:26:13;Rozchod s Hvězdoněm Cígnerem. Cenzura písničkářů, kulturní inspektoři, vzpomínka na cenzora Navrátila
0:28:30;"Hraní s Vlastou Třeňákem, od 1971 opět hrál sám. Vyjednávání koncertů v Divadle Ateliér. Mylenka na koncert organizovaný partou lidí, nutnost scénáře pro cenzory, vznik ""Tyjátru písničkářů"""
0:31:33;"Po roce Tyátr písničkářů skončil, podrazy ve skupině, samostatné vyjednávání s ředitelem divadla, rozchod ve zlém. ""Tehdy u jsem věděl, e musí být parta, abychom toho bolevika přeili."" Domluva se Zuzanou Michnovou, jméno spolku ""afrán"", soutěe písničkářů a hudebních kritiků"
0:33:59;Spolek se těpánem Rakem (kytarista a hudební skladatel, pozn.ed.) přes astrologii, později společné hraní
0:35:31;"Rozjezd spolku afrán v Divadle Ateliér, rok 1972, první představení téměř prázdné, horoskop k premiéře. Linorytové plakáty (""záměr byl udělat ty plakáty tak hezký, aby je lidi po menzách okamitě rozkradli. Tak se to dozvěděli ti, co měli, a nedozvěděli ti, co neměli."")"
0:38:33;"Přesun afránu (na krátký čas) do Malostranské besedy, pak na Baráčnickou rychtu (sezóna 1974). Scény po republice, opatrnost před reimem. ""Fungovali jsme a reim o tom nevěděl nic."""
0:40:54;"Dalí členové afránu: Vlastimil Třeňák, Vladimír Merta, Dáa (Dagmar) Voňková Do 1975 byl afrán ""oáza svobody a nezávislosti na tom nesmyslu, kterým byl ten reim"""
0:41:55;Spolupráce s Michalem Kocábem a Vladimírem Miíkem. Kadoroční stěhování do jiného klubu. Seznámení se s disidenty (Ivan Klíma), vzpomínka na setkávání při koncertech
0:46:30;"Setkání u Ivana Klímy doma s Václavem Havlem. ""Po okupaci jsem neuznával emigraci, povaoval jsem ji za zradu."" Míjení se disentu a písničkářů kolem pamětníka, poslech Svobodné Evropy (disidenty, ne pamětníkem)"
0:48:39;"Zájem o pamětníka ze strany StB 1975 - ""atak na svobodné umělce"". Přehrávky před cenzory. Razítka na policejní stanici - svobodné povolání versus příivnictví"
0:50:47;Tzv. rekvalifikace svobodných umělců registrovaných u PKS (záminkou zlepování umělecké úrovně), politické prověrky. Pamětník se prověrek nezúčastnil, dal najevo, e jsou nezákonné
0:52:02;"První trestní stíhání pamětníka, únor 1975 koncert v Chocni - nahrávání na magnetofon. Jeden z těch, co si koncert nahráli, ho udal za protistátní představení (ale policie ho vyhodila, hledal dál StB). Zahájení trestního stíhání, přepis koncertu ve spisu. Stíhání za ""uráku hlavy státu, rasy a přesvědčení"". Husákova amnestie, pamětník zprotěn obvinění (nevěděl ani o obvinění, ani o amnestii)"
0:55:00;"Rok 1975 - setkávání světů (disidentů a afránu, samizdat, domácí divadla). ""ádný z nás není tím posledním Mohykánem, který čeká na svou popravu."""
0:55:58;Rozvod se Zorou 1974, synu Vavřincovi byly 4 roky. Nová partnerka Daniela (1975 druhá svatba). Vliv partnerek na tvorbu pamětníka. Hledání bydlení s novou partnerkou, velké mnoství koncertů (1976 ca 120 koncertů)
0:58:19;"Koncertování na vysokokolských kolejích (ca do 1975, kdy nastupuje ""generace nových svazáků""). Výhoda přenosnosti kytary. Nadení organizátoři koncertů, vzpomínka na řezníka z Hlučína a jeho falování razítek SSM (""to je druh partyzánství a na to ten reim nemá"")"
1:01:36;"Konec afránu, tlak na jeho zruení (""jak se dá zruit organizace, která nebyla nikdy zaloena""). Podepisování Charty 77. Václav Havel pamětníkovi vymluvil, aby Chartu podepsal (""ví, Jardo, vy s tím Třeňákem jetě můete hrát. A kdy my budeme podepisovat a vy budete hrát, tak my toho bolevika obklíčíme."" Nakonec podpis Charty pamětníkem na podzim 1977"
1:03:36;"Červenec 1977 poslední koncert pamětníka na festivalu v Pezinku (nejspíe Festival slovanských tradicií, slovenské město Pezinok, pozn.ed.). ""Je to matoucí, v tu chvíli člověk cejtí, e je nezničitelnej. Ale úspěch zmizí jako vzpomínka, člověk se nemůe spolehnout na publikum, na nic. Můe se spolehnout jen na vlastní víru."""
1:05:54;"Deska ""Vandrovali hudci"". Debata s nakladatelem o písni ""Smrt"", poslání projektu ke zhodnocení Ministerstvem kultury. Nahrávání písně při koncertu"
1:09:24;"Nabídka desky Vandrovali hudci přílohou Mladému světu. Výroba doprovodných ilustrací linorytem, ""pohled do primitivního umění"". Vzpomínka na soudruku Čermákovou z Mladého světa (""ale to je takový negroidní, to přece nevystihuje československý folklor""), linoryty nepřijaty"
1:12:15;"""Kdyby klobása měla křídla, nebylo by ptáka nad ni."" (citace z koncertu, která se dostala jako mluvené slovo na desku). Větu vnořili mezi písně a deska vyla, ani by si toho někdo z reimu viml"
1:13:32;Nikdy nevydaná deska afránu (lidové písně). Vzpomínka na jiné natáčení lidových písní v Brně, nabídka Supraphonu. Tehdy u měl pamětník problémy s StB (1975), deska musel být velmi rychlý počin. Problémy s propagací koncertu, nakonec dopadla deska Vandrovali hudci dobře. (pozn. ed.: sběrač se ptá na desku afránu, ale pamětník odpovídá deskou Vandrovali hudci. O afránu se zmiňuje o pár minut později, viz níe)
1:17:51;"""Moná jsem se ukec u výslechu, e vydávám desky."" Estébák tvrdil, e ""ve, co zpíváte vy, je protistátní, i lidové písně"". Nedostatek informací o pamětníkovi u StB"
1:19:54;Návtěva Karla Srpa u pamětníka (vyslán StB na výzvědy), pamětník mu řadu věcí řekl (o koncertech, o desce Vandrovali hudci, o desce afránu). Likvidace desky afránu reimem
1:21:21;"Zlatý slavík 1978 - Hutka konkuroval Karlu Gottovi (získal 4. místo). Změna pravidel Zlatého slavíka ex-post, aby byl pamětník vykrtnut (""smí soutěit jen ti, co mají přehrávky""). (Pozn.ed.: tato informace je ověřitelná pouze na webu Hutky, kde uvádí, e se umístil dokonce na druhém místě, zatímco bakalářská práce zde: https://is.muni.cz/th/382398/ff_b/bc-text.txt uvádí místo čtvrté, pozn. ed.)"
1:22:47;Zákaz hudební činnosti, monost výtvarných aktivit - vydání dvou dětských leporel (nakladatelství Orbis), velký úspěch (Strýček měsíček a teta hvězdička, Rybník Trojník)
1:24:28;"""Byl jsem slavnej na veřejnosti a jednou nohou u jsem byl ve vězení."" Zmínka o emigraci, vytrácení vzpomínek, bolest, e ""vechno, co jsem udělal, jsem tou emigrací zničil a celej ten rozběhnutej zápas, kterej měl hodnotu, jsem anuloval"""
1:25:19;Technická pauza
1:25:38;"Vnímání zpěváků angaovaných v Antichartě (Gott, Pilarová), 1977. Setkávání se na akcích (""oni mi v tom sedmdesátým pátým, sedmdesátým estým říkali: ví, ty se má, ty můe zpívat, co chce, ale my riskujem""). Kritika komerčních zpěváků"
1:27:18;"Zdramatizování situace kolem 1976, StB zmapovalo afrán. Stíhání Plastic People of the Universe, afrán pro reim v pozadí. Oddělení lidí na ""svobodné"" a ""ty, kteří se báli"""
1:29:05;"Charta 77 (""byla to nečekaně bomba"" - očekávalo se, e to bude ""záleitost pár týdnů a pak se na to zapomene""). Setkání proreimních zpěváků v Divadle hudby. Vzpomínka na tehdejí pobyt pamětníka v Olomouci, sledování televize, pocity ze setkání zpěváků"
1:31:09;Vzpomínky na Karla Gotta v Divadle hudby. Eva Pilarová bledá, zbytek publika zaskočený a měl strach. Smích nad komerčními zpěváky, výsměch seznamů chartistů v Rudém právu
1:32:55;"Zhodnocení - ""disidentům se vlastně nic nestalo, vichni z toho vyli dobře"". Inspirace písní Chartou 77 (Galileo, Kat Mydlář, Sokrates). Návtěva Jana Patočky na koncertě v Bratislavě (jeden z mluvčí Charty), nepřiel kvůli návtěvě Van der Stoela"
1:36:01;Účast na pohřbu filozofa Jana Patočky. Vzpomínky na kamery StB mezi hroby, helikoptéru nad hřbitovem, hluk. Vzpomínka na odříkávání Otčenáe při spoutění rakve
1:38:26;Technická pauza
1:39:18;"Emigrace. Od 1977 přemlouvání StB, e ""emigrace je pro mě řeení, a vypadnu"". Čtvrté trestní stíhání - za nedovolené podnikání. Do léta 1977 koncertoval. Strach z bytových koncertů, depresivní atmosféra"
1:41:54;"Vyhazov jedné dívky ze koly kvůli organizaci Hutkova představení (Lilian Landová). Začátek disidentského ivota - schůzky na Hrádečku u Havla, u Kohoutů na Sázavě Nechu vůči ""zapadání do limitované skupiny"". Očekávání vězení a trestu"
1:44:11;"Oddělení od ""normálních lidí"", ivotní tíe. ""Úřadování"" za disidenty (nabídka stát se mluvčím disidentů za kulturu). Úřadování = konec svobody písničkáře. Udání StB od Karla Srpa, vyhroování. Druhá manelka Daniela a její touha po emigraci"
1:46:53;Podpisová akce na zastavení trestního stíhání proti Hutkovi. Rozhodnutí k emigraci. Skrývání na léto 1977 v Lounech, psaní knih. Odjezd
1:48:59;Příprava na emigraci. Hovory s Pavlem Kohoutem, nabádání k psaní záznamu (budoucí kniha Cesta do království). Rozhořčený Ludvík Vaculík z pamětníkovy emigrace. Přáteltí úředníci při vyřizování papírů před odjezdem (OPBH, Finanční úřad, Vojenská správa - anekdoty ze setkání s úředníky)
1:51:12;Absurdní setkání na vojenské správě - odevzdání modré kníky, debata s vojákem o emigraci do Nizozemska (Holandska), voják se zálibou v pěstování tulipánů
1:53:32;Zpět ke knize Cesta do království, vzpomínka na pátek 13. října 1978, rozlučkové večírky před emigrací. Ten den zatčení, výslech, po poledni proputěn, ale s policejní ochranou (pamětníkovi měl někdo vyhroovat smrtí za zradu vlasti)
1:56:25;"Cesta domů ze sluebny StB, doprovod tří estébáků (""vrahů""), obklíčený dům. Vzpomínka na večírek a disidenty, kteří na něj přili, jejich zatýkání"
1:58:26;"Příchod Václava Havla na večírek, dárek od pamětníka (secesní lyra), vzpomínka na zpěv Havla. Po ukončení večírku se přili policisté omluvit ""za obtěování"" a poádali Hutku o podpis"
2:00:42;konec nahrávky druhé části

3. část

0:00:00;Hutka Jaroslav 16.12.2015
0:00:18;Poslední dny před emigrací v říjnu 1978. Navázání na poslední rozhovor. Po odchodu hostů pamětník zhasl, starost o manelku Danielu (zatčena?), hledání manelky po Praze. Druhý den tvorba plánu na mezinárodní hledání, nakonec manelka dola domů po mejdanu u přátel
0:04:09;"Loučení se s kamarády. Podpisová akce ke zruení trestního stíhání pamětníka. Poslední setkání s Václavem Havlem (den před emigrací) a Landovským, hovor o absurdním divadle, otevřená kritika od vedlejího stolu (""vidí, to jsou ty svině - Havel a Hutka"")"
0:08:02;"Loučení se s Havlem, dárek od Havla. Odjezd do emigrace, poslední společná fotografie s kamarády. Otázka ""co vzít s sebou"". S sebou si vzal (z knih) jen Suilovu sbírku a Bibli Kralickou"
0:09:57;"Přechod hranice v Rozvadově. Popis hraničních hlídek. Emocionální hysterie na hranicích. ""Jaroslav Hutka, neznámé státní příslunosti, odjídí na trvalo dní."" Sebepřesvědčování o správnosti emigrace"
0:12:09;Setkání s německou celnicí, kontrola kytar. Uloené marky v německé bance (díky kamarádovi - védskému diplomatovi)
0:13:59;"Nákup ampaňského na oslavu. První pocity ze ""svobodné země"", vzpomínky na přistřienou trávu, přespání u vesničana, ""trapné buranské objevy člověka, co nikdy nebyl venku"""
0:15:41;Kontakt od Pavla Kohouta na kniní veletrh v Německu. Překvapení z otevřené monosti nákupu pornografických časopisů. Setkání s vydavatelem - kontaktem přes Kohouta, debaty na veletrhu o disidentech (později zjitění, e debatoval s Pavlem Tigridem). Setkání s básnířkou Janou Beranovou
0:18:34;Příjezd do Holandska. Setkání s rodinou Kombrinků (?). Proč se rozhodli emigrovat právě do Holandska, setkání s dvojicí Holanďanů v Československu, navázání přátelství (Hans Kombrink)
0:21:26;Kombrink byl důvodem pro emigraci právě do Holandska. Emigrace dalích disidentů do Holandska. Získání politického azylu. Nepříjemné uznání neznalosti jazyků pamětníkem (později emigrace litoval)
0:23:14;První zkuenosti v Rotterdamu, úsměvná vzpomínka na holandské nedávání bohatství na odiv. Pomoc od Hanse Kombrinka. Zařizování turné po československých krajanech v USA a Kanadě
0:25:36;"Vyřizování pasu v Československu, vstřícnost od československých úřadů. Problémy s kanadským vízem, znovu pomoc od Kombrinka, ""znaky komunismu"" - dlouhé vlasy"
0:27:57;"Koncerty v Paříi, Berlíně, Vídni, později USA. Otázka ""jak to s tou emigrací je"", poadavky na svobodu, srovnání s emigranty, nechu k sokolství"
0:30:07;"Debata v Los Angeles o tom, ""e jsem komunista, protoe mám dlouhé vlasy"". Postupná patná pověst pamětníka. Turné od Toronta přes USA - ""poslední koncert zruili, u byli na mě natvaní. Nebyl jsem tím očekávaným obrazem mučedníka komunismu."" Posměná píseň Exilový hrnec. Fejeton o obhajobě Sudetských Němců"
0:32:47;"Na základě fejetonu o Sudetských Němcích ""mě vyrazili z exilu"", zruení turné, konec spolupráce se Svobodnou Evropou, otitění fejetonu ve čtrnáctideníku Nový domov"
0:34:05;"První fáze emigrace - konflikt s českým exilem. A do 1985 bez českých koncertů v exilu. ""Překořeňování v podvědomí"" při emigraci, následné psychické problémy plynoucí také do vztahu"
0:36:13;Těké období, problém s učením jazyka. Vzpomínka na majitele pronajatého bytu v Rotterdamu a jejich levicovou orientaci. Vzpomínka na absurditu konfliktu obyvatel novostaveb versus starého krásného domečku
0:39:56;"Nejprve výuka angličtiny, posléze skok do holandtiny (aby mohl zpívat). Nástup do chilské jazykové koly Allende (velmi komunisticky zaměřená). ""Učtelka říkala, e se nemáme učit gramatiku, e je to příli buroazní, e se máme učit jazyk."" "
0:42:29;Ideologické konflikty s chilskými spoluáky, postupné přibliování a vysvětlování, co je vlastně komunismus v Československu, porovnání s chilským komunismem
0:44:02;"Seznámení se s holandskými maoisty ""Denk aan Praag"" (Myslete na Prahu), ""předělávání"" jednoho z maoistů na antistalinistu, jeho časopis o Chartě 77"
0:46:07;Hledání holandského překladatele písní
0:47:23;Technická pauza (loď)
0:48:24;Geert Helmer, překladatel a profesor na vysoké kole v Nijmegen, uměl z vojny rusky, vysvětlování textů písní, přebásnění písně Tkanička, následně celého repertoáru
0:51:32;Hraní na holandských vesnicích. Smrt Geerta Helmera, poslední přeloil moravskou baladu Smrt, pamětník mu ji zpíval nad rakví
0:52:36;Frustrace holandským prostředím, knihy z emigrace (Dopisy Ivanovi) - Klímovi, pozn.ed. Výuka na Goethe Institutu, plán přesunu do Německa
0:54:38;Setkání s Ivanem Landsmannem (horník z Karviné), jeho ivotní příběh (touha cesty za bratrem do Kanady, ten ho vyhodil, při mezipřistání v Nizozemsku zaádal o politický azyl
0:57:59;"Jak Ivan Landsmann nael Hutku v Rotterdamu, okolnosti setkání. Pomoc od Hutky, problémy s kanadským vízem pro Ivana, kontakt s jeho bratrem (""já tady Ivana nechcu"")"
1:01:54;Emigrace Hvězdoně Cígnera, rekapitulace společného písničkářství, schizofrenik. 1980 přijel Hvězdoň k Hutkovým, deziluze z imigračního procesu, sebevrada 1981
1:03:41;Pamětníkova modrá kníka vyřízena přes blázinec, analogie s příběhem Ivana Landsmanna - donutili ho psát si deník. Četba deníku - výborná kvalita příběhu, tvorba dalí knihy, přepis na Hutkově psacím stroji
1:06:59;Kopie Ivanova deníku zaslána kvoreckému (Josef kvorecký - spisovatel a exilový nakladatel, pozn.ed.) - pro politický azyl nutné potvrzení, e Ivan Landsman je spisovatel. Azylové řízení, získání politického azylu. Po návratu Landsman u nezískal po návratu české občanství, vydání knihy Pestré vrstvy
1:09:58;Landsmannův návrat do České republiky, ádostí o holandské občanství přiel o české občanství
1:11:01;"Hutkovy návtěvy Londýna - k Rohanovi a jeho eně Zině (Pavel Rohan, tehdejí zaměstnanec BBC, Hutkovi poskytl azyl, pozn.ed.), setkání s Ivanem Hartlem (""byl divokej - měl za to, e by měl denně překročit dva anglický zákony""). Vzpomínka na návtěvu zarostlého hrobu Karla Marxe "
1:14:37;"Hartl (Ivan Hartl - londýnský disident, pozn.ed.) studoval v Cambridge jadernou fyziku, vzpomínku na vyjíďky na loďkách po kampusu v Cambridge, ilegální návtěva dvorku rektora (""tvrděj, e od 14. století na tenhle dvorek kromě rektora nikdo nevkročil"")"
1:15:54;Setkání Hartla s Tomským (levičák versus radikální katolík, Alexander Tomský - zakladatel exilového nakladatelství Rozmluvy, pozn.ed.)
1:16:28;"Anglie pamětníka odradila, návrat zpět do Holandska. ""Uprchlík potřebuje základní pomoc od sociální sítě."" Srovnání situace pamětníka se situací emigrantů po roce 1948 (hlavně jazykový deficit). Výuka angličtiny, poslech BBC, v Londýně nerozuměl ani slovo"
1:18:28;"Návrat do Holandska, učení nizozemtiny. Stále touha po Německu, sympatie vůči jejich literatuře a poezii. Návtěva obchodu Slegte (nizozemská varianta Levných knih), nákup povídek Alberta Moravie v němčině, následně nástup na výuku němčiny do Goethe Institutu (""z té strany začal vanout lákavej vítr a z tý exilový deprese, ve který jsem se motal, jsem najednou věděl, co dál"")"
1:21:30;"ivobytí v Holandsku, konflikt s Krylem (""Kryl říkal, e jsem il z podpor, e vůbec nevím, co je ivot""). Studium manelky Daniely, monost studijní půjčky. Po pěti letech pamětník koncertoval holandsky. Příjmová hranice dle Ústavy 1500 guldenů, stát doplácel nedostatek peněz, jednání na úřadech, pro pamětníka vymysleli systém celoroční doplňkové podpory"
1:25:03;Nahrávky s bigbítovou kapelou. Vzpomínka na majitele nájemního bytu, jeho práci v Saudské Arábii, plán prodat dům. Hokynářství pamětníka s podomácku sestříhanými hudebními kazetami pro krajany. Zpět k Dirkovi a jeho nedůvěře k Hutkovu písničkářství
1:28:14;Prodej kazet emigrantům po celém světě. Souvislost s majitelem nájemního bytu - sloení bigbítové kapely, vzpomínka na její dalí členy, nahrávací přístroj ze védska. Nahrávka Novinové sloupy, lidové písničky Vyjdi slunko, holandské písně
1:32:13;Rok 1987, postupný rozpad manelství, zájem o přesun do Německa. Prodej nahrávek kapely
1:33:30;Vztah Holanďanů k Čechům, nemají tuení o Janu Amosi Komenském. Charakteristika Holanďanů, prostestantské prostředí. Pletli Československo a Jugoslávii. Povědomí o Václavu Havlovi. Ve vrstvě levicových intelektuálů známé setkání filozofa Patočky s Van der Stoelem. Stopa Tomáe Garrigua Masaryka, pomník v Rotterdamu
1:37:13;Technická pauza
1:38:07;"Překladatel Petr Ambroz - písně do němčiny. Návtěvy Frankfurtu (1984 či 1985), pozvání krajany na domácí koncert, získal v emigraci ""ilavý akcent"" - nutnost českých koncertů. Koncerty v Café Kafka"
1:40:24;Doprava na koncerty, předělání automobilu na LPG. Koncerty ve Frankfurtu, konflikty Vlasty Třeňáka s opilými diváky. Draby sklenic zdobených pamětníkem
1:41:39;Dalí emigrantské koncerty pro Čechy - výcarsko (Svatopluk Karásek), přes dalí české spolky (Západní Berlín - Petr Ambroz). Popis Petra Ambroze, emigroval 1968 do Izraele, výborný němčinář, nabídka překladů písní
1:44:20;"Pokračování vzpomínky na Ambroze a překlady písní (jako první píseň ""Nizozemí"", srovnání pamětníka s Holandskem). Hudbu k písni napsal emigrant z Amsterdamu Jan Stavinoha"
1:46:48;"Pokračování tvorby písně ""Nizozemí"". Překlady do němčiny nebyly příli poeticky přijaté publikem, ale byla to cesta, jak začít"
1:48:30;Rozpad manelství s Danielou na jaře 1988. Turné po Austrálii, koncerty pro Československý a Český klub (ČS emigranti po roce 1948, Č emigranti po 1968)
1:50:24;"Dopis od opata Anastáze Opaska před odjezdem do Austrálie (""Jardo, nepřijede-li, bude hrát jenom Kryl""). Třetí ena Kateřina, seznámení přes Karla Kryla"
1:52:41;"ivot s Kateřinou, stěhování do Kolína nad Rýnem. ""Kdy jsem dokončil poslední poličku v bytu, tak přiel převrat."""
1:53:15;Zpět k ukončení vztahu s Danielou - měla mu zatelefonovat mu do Austrálie na narozeniny, ale nestalo se tak. Pamětník sháněl manelku, informace od kamarádky, e mezitím navázala jiný vztah. Těký ok, i přes volnost vztahu
1:55:31;"Setkání v Rohru s Anastázem Opaskem (přezdíván Opat chuligán, Rohr = kláter ve stejnojmenném městě v Bavorsku, pozn.ed.) kadý rok, důleité pro psychické zdraví komunity. Srovnání ekonomických a politických emigrantů. Monosti vystoupení pro české zaujaté publikum (""angaovaná intelektuální parta od Tigrida po Pelikána""). Opasek měl rád píseň Litvínov a písně ze sbírky Suila. Vzpomínka na opata Opaska, vzácný člověk, jeho konflikty s Krylem"
2:00:04;"Spolupráce se Svobodnou Evropou (Karel Kryl spolupracoval více), s pamětníkem ""rozklíení, nebyli svobodní tak, jak jsem si představoval, e by měli být"". Kryl zaměstnán jako sportovní redaktor, poté organizoval hudební programy. Telefonát od Kryla 1985 pamětníkovi do Rotterdamu - pozvání do vysílání Svobodné Evropy, vzpomínka z návtěvy studia"
2:02:59;"""Písničkář je podezřelej vude a vdycky."" Ironie kytary jako nástroje, kvůli kterému Krylovi na Svobodné Evropě nevěřili, jeho nespokojenost. Nahrávání Hutky ve studiu, 10 hodinových programů, shánění nahrávek po revoluci ve Svobodné Evropě (archiv byl vyhozen při stěhování)"
2:05:44;"Pocity z přestěhování do Kolína nad Rýnem, přelom 1988/1989, ""bylo to jako návrat domů"". Problémy navazování vztahů s Holanďany, ""nuda a osamění"". Porovnání lidského přístupu, setkávání v hospodách, noví přátelé, české koncerty, rozvoj ""normálního ivota"", příchod převratu v Československu"
2:08:14;"Curych a Svatopluk Karásek (""působil na mě jako monument""), dárky pro Karáska od vesničanů, kontakty s věřícími, jím organizované koncerty v českých komunitách, srovnávání sympatií a nesympatií vůči pamětníkovi. Otázka kouření a odvykání"
2:11:24;konec nahrávky třetí části

4. část

0:00:00;Hutka Jaroslav 21.09.2016
0:00:29;Přivítání, těstí z čerstvě narozené dcery Teodory
0:01:32;"Lámání ledu na konci 80. let, koncert v Budapeti 1988, ""mně tenkrát nedocházelo, e jsou na cestě takové změny"". Koncert byl nápadem Pavla Tigrida, Budape za eleznou oponou. Pocity po vjezdu do východního bloku, anekdota o dolévání vody do ostřikovačů"
0:04:19;Vzpomínky na koncert v Budapeti, organizátoři, spoluvystupující Vlasta Třeňák, publikum 100 lidí. Pro pamětníka první setkání po 10 letech s publikem z Československa
0:05:52;"Hovory s publikem v Budapeti. ""Byl to podivný emigrantský sen."" Sny emigrantů - klece, úniky, setkání s přáteli, hlas matky, pamětník měl sny, e ""musí emigrovat"""
0:07:53;"Dalí koncert na jaře 1989 (opět plánovaný Tigridem), hledání data dle astrologického postavení hvězd. Pohled od matky, kontakt na Jitku Francovou v Budapeti (dávná kamarádka z dětství), hledání přes ní koncertní sál. Propagace koncertu ""bylo to jako elektrizovanej vzduch, tyhle zprávy se ířily rychle"""
0:11:07;"Koncert Joan Baez v Bratislavě tentý den jako pamětníka v Budapeti (""ta mi nějaké publikum ukradla""), ubytování na kolejích"
0:12:05;"Koncert v Budapeti: pamětník + Jarda Neduha (Jaroslav Neduha - hudebník skupiny Extempore, emigrant do Vídně, pozn.ed.). Rozdávání pamětníkových knih Čechoslovákům (""ti, co odjeli vlakem tentý den, je provezli, dalí den u byly kontroly""), změna nálady ve společnosti"
0:13:51;Hnutí ledů, pamětníkův názor na stabilitu reimu 1989, obavy z Michaila Gorbačova (1985-1991 vůdce Sovětského svazu, pozn. ed.)
0:15:33;Rok 1989, stříhání ostnatých drátů v Maďarsku, události v Kolíně nad Rýnem. Uvolnění reimu v létě 1989, srování s masakrem v té době v Číně
0:17:14;"První ""svobodné"" volby v Polsku, koncert ve Wroclavi na počátku listopadu 1989, 2.5tisíce návtěvníků z Československa (včetně části politického exilu), přednáky. Setkání písničkářů z exilu a z Československa. ""Československo vypadalo straně konzervativně, vypadalo to, e je nepohnutelný."" Během koncertu informace o pádu Berlínské zdi"
0:19:35;Cesta vlakem na koncert do Wroclavi přes Východní Německo, spolu s Vlastou Třeňákem. Ubytování ve wroclavských domácnostech, vzájemná solidarita
0:21:05;"Atmosféra koncertu ve Wroclavi, těstí, ""na konci někdo zařval 'tak za 14 dní v Praze'!"". Pamětníkova skepse vůči tak rychlému průběhu událostí v Československu"
0:22:41;Debaty s polským publikem, témata exil, konflity, asimilace. Neshoda mezi českým a slovenským politickým exilem
0:24:50;"Doplnění od sběrače: wroclavská univerzita. Chronologie evropských událostí 1989. Informace pamětníkovi o pádu československého komunistického reimu, poslech anglické BBC (""popletený, ale velmi naléhavý informace o událostech z Prahy""), telefonát Mertovi (""hele Jardo, komunisti jsou v prdeli, přijeď!"")"
0:27:27;Technická pauza (hrnek)
0:27:44;Plánování cesty do Prahy, peníze od Stanislava Kohoutka (pamětník neupřesňuje, na internetu nedohledáno, nejspí jeden z československých emigrantů do Kolína nad Rýnem) na letenku, nákup první volné letenky na 25.11.1989
0:29:16;Návtěva Třeňáka v Kolíně, telefonáty do Československa
0:30:24;"Popis cesty z Kolína na letitě do Bonnu, vystřihávání kontaktů z písničkářského seitu (""kdyby mě zatkli""), zapomenutý seit doma. Let do Frankfurtu, popis přejezdu na jinou část letitě, odkud se létalo na východ. Tíseň, mylenky na zatčení, spolucestující televizní holandský tým"
0:32:55;"Debata s holandskou televizí v letadle, nabídka natočení Hutkova příběhu o návratu domů do Československa, problém s vízem na letiti. Vzpomínka na televizní vysílání o Svaté Anece České v televizích na letiti (paradox ""svatých obrázků v bolevismu"")"
0:35:38;"Okno na letiti, průhled do mezinárodního prostoru letitě, dojemný moment (""někdo na papírek napsal: 'Jardo, zahraj!'""), hraní písně Námě, dav odečetl z úst Hutky text"
0:38:40;"""Prozpíval jsem se tou neprostupnou hranicí."" Odjezd televizního tábu do centra Prahy, následně jetě setkání na demonstraci na Letné. Na letiti udělení turistického víza na dva dny. První rozhovor jetě před východem z letitě"
0:40:32;"Dav po východu z letitě, dívka v kroji s chlebem a se solí (""dojemné, ale nemám rád tyhle gesta""). Cesta na Letnou po Leninově ulici (dnes Evropská). Rozporuplné pocity (chlad, úzkost, ""edivá, vymrzlá Praha, kde není barva, kde není člověk"")"
0:42:34;Příjezd na Letnou, dav lidí, atmosféra, ohláení (dnením) biskupem Václavem Malým, vřelá reakce davu po 11 let v exilu. Setkání s kamarády na tribuně, Havlův nápad zpívat Masarykovu oblíbenou píseň Ach synku synku (nakonec se zavrhlo)
0:44:33;"Zpěv písně Námě na tribuně, nejistota v textu, problém se zpěvem vestoje. Vzpomínka na pomalý zpěv kvůli echu zvuku, anekdota s podporou nohy. ""Jardo, to není koncert, my sundáváme vládu."" Letná 25.11. politicky důleitá (""po měsíci mi Havel povídá: 'Jardo, tys nám zachránil revoluci! Kdy jsi dozpíval, tak byl takový klid a mír, e u nelo střílet."""
0:47:19;Diskuse o tom, jak se pamětník dostal z letitě, pravděpodobně zafungovala informace od budoucího starosty Kořána (Jaroslav Kořán, starostou Prahy 1990-1991, pozn.ed.), e přivede celou milionovou letenskou demonstraci na letitě
0:48:47;"Vízum na dva dny, ale ""byla revoluce, jsem tady a kdo mě vyenete"". Pomoc od sekretářky Občanského fóra Magdy (? Neuvádí příjmení, nedohledatelné na internetu, pozn.ed.) - vyřízení Hutkova víza"
0:50:39;"Pobyt v listopadu 1989 ca 14 dní, znovu příjezd v prosinci. Srovnání dvou demonstrací na Letné. Přesun z Letné do Laterny Magiky, Havel chtěl odejít (""e je umělec a e to dostal tam, kam mohl, a a pokračuje někdo, kdo je politik""), nervozita"
0:53:26;Procházka Prahou, negativní pocity (otlučená, pinavá, zbídačená, teskná, bez lidí na ulici). Setkání s policisty (příjemné). Cesta na Praský hrad (tehdy otevřený 24 hodin denně), kontrast mezi Husákovou hradní stráí versus e Husák u skončil
0:55:58;"Hradní strá s trikolorou pod klopou uniformy. ""Neopakovatelné záitky té krystalické, čisté, radostné atmosféry, tam nebylo nic nepřátelského."" "
0:56:51;Dalí dny cesty po československých městech, koncerty plné lidí
0:57:44;"Nadení pamětníka z revoluce (po dvou dnech padla úzkost, ""pochopil jsem, e jsem zpátky. Jako písničkář patřím tam, kde je můj jazyk.""), pálení emigrantských mostů, návrat domů, ke svému publiku. Sloitost překořeňování při návratu domů, co se děje s duí, nezvyk slyet vude kolem četinu"
1:00:17;"Vnímání zpěvu hymny Karla Kryla s Karlem Gottem (""to Jiří Černý nedomyslel"") na balkoně v Melantrichu, Kryl nemohl uhnout. Havel byl propagátorem vystoupení Gotta - měl vtáhnout do revoluce celý národ"
1:02:38;Koncert v Lucerně v prosinci 1989 při stávce umělců (předevím proslovy, Hutka hrál)
1:03:22;Hraní písně z roku 1966 (spolu s Ladislavem Fajtem) - Hospodskej
1:05:10;"Znovu hraje píseň od začátku (předtím chyba). ""Jsem hospodskej tohohle světa, svět je zakouřená hospoda."" ""Svět, to je kopec hlíny a v dopoledním slunci kocoviny."" ""Strop hospody je falená ústava a idle jsou policajti."" ""Strach lidi k hospodě váe."" ""Z nenávisti se tloustne, vraděním svalstvo ti zhoustne a lidi jsou samý svaly."""
1:11:15;"Vzpomínky na Václava Havla a okolnosti jeho zvolení prezidentem. ""To, e se Václav Havel stal prezidentem, bylo pro nás vechny taková příjemná, zázračná, nepochopitelná pohádková záleitost."" Sloitost situace pro samotného VH. Společná večeře Hutky s VH a jeho enou Olgou, debata o prezidentování VH, Olga natvaná (""ty nemůe do politiky, já se s tebou rozvedu!""). Hledání dalích kandidátů"
1:14:10;"palíček (divadélko Aurora), diskuse ke kandidatuře na prezidenta, Havel se mylence bránil, návrhy dalích jmen Občanským fórem. ""Končilo to tak, e toho Havla víceméně utěkali."""
1:16:26;"Havel: ""No, kdy to národ chce, tak to asi budu muset vzít."" Otázka ""národa"" v roce 1989. VH prezidentem, Hutka hodnotí pozitivně. Diskuse s Janem Urbanem (negativní názor na Havlovo prezidentování), otázka Havlova třetího prezidentského období. Rekapitulace Havlovy schopnosti reprezentovat ČR ve světě. Havlova obě národu. Uznání Havla v USA, busta v senátu"
1:20:17;Otázka Komenského, TGM (Masaryka), Havla - propojení hodnot. Komenský coby učitel národů, přivlastnění Komenského Českou republikou (jsme hodni jeho osobnosti?)
1:23:09;"Pokračování hodnocení velkých osobností, Tomá Garrigue Masaryk - ""pohotový, ikovný politik"". Monost kritiky politických rozhodnutí, genialita politiky TGM"
1:24:20;Linie Komenský - TGM - Havel, jejich důleitost na mezinárodním poli
1:25:44;"Politický vývoj po listopadu 1989. ""Spanilé jízdy"" s Havlem po Československu (předvolební), vzpomínky na policejní hlídky v kolonách. Hutka hrál na mítincích vdy píseň Námě, ""pro mě to bylo jako bejt u zázraku"""
1:27:53;Technická pauza (loď)
1:28:31;Hutkovy kritické názory vůči přátelům, ironická píseň na Havla (při jeho 60. narozeninách). Oslava edesátin VH v divadle Archa, přítomnost 900 lidí, včetně Heleny Vondráčkové. Píseň Sametová opereta, dramatická reakce publika při narozeninách VH
1:30:42;Nedorozumění s VH na konci jeho politické dráhy, Hutka pozván jako vystupující na koncert v Národním divadle. Odmítnutí vystupování Vlastou Třeňákem (kvůli komerčním zpěvákům - Gott, Vondráčková), Hutka také odmítl, Havel natvaný
1:32:26;"Hutkovy písně na radiových stanicích, vysílání předevím kolem výročí 17. listopadu, ""český média neví, e existuju a já nevím, e existujou český média, take tam panuje shoda"""
1:34:14;"Aktualizace dle nejnovějí techniky, ""technika mě osvobozuje"""
1:35:46;Koncert v Koicích k půlletému výročí revoluce (květen 1990), návtěva VH, posléze cesta do Prahy na Václavské náměstí. Hutkova píseň Slovenské dějiny, v televizi ho po první větě vystřihli
1:38:53;Cesta do Moskvy za Rudolfem Slánským (velvyslancem), setkání s Alexandrem Dubčekem, debata o vystřiení písně z přenosu z Koic
1:41:33;Rozdělení Československa, ok, lepí porozumění po rozdělení
1:43:03;Otázka vyrovnání se s minulostí, pocity ití zpět v Československu, manelka Kateřina se nechtěla z Kolína nad Rýnem vracet, shánění bytu. Devadesátá léta - pro Hutku propad, komerce vítězila. Rok 1997 oznámení konce kariéry
1:45:38;"Celé desetiletí trvalo Hutkovi pochopit ""pohyb dějin"", nezralost společnosti. Od 2006 návrat k psaní písní. ""Čei jsme neustále v situaci oběti, jsme jen přihlíeči dějin."""
1:47:36;Jaromír Nohavica, tvrdá kritika Hutkou. Cibulkovy seznamy StB, otázka ublíení. Vzpomínka na první setkání s Nohavicou ve Wroclavi, konec styků po oznámení spolupráce Nohavici. Zpráva o Nohavicově cestě do Vídně 1989 za Krylem a Kohoutem, zpráva z cesty. Společná představa svobody Hutky a Kryla
1:51:09;"Pokračování otázky Nohavici, zmizelé spisy. Otázka pokození konkrétního člověka (neví se přesně), ""ale určitě pokodil své publikum"". okující reakce publika na Hutkovu píseň o Nohavicovi, ""já (Hutka) jsem to odnes"""
1:53:24;"Písně coby odraz Hutkového pojetí českých dějin. Odráení historie od prostředí, ve kterém ijeme. Historie coby interpretace, nutnost nové interpretace kadou novou dobou. Učení se z vlastních chyb, otázka ""odkud jdeme, co chceme a co jsme"""
1:57:52;"Píseň o Frantiku kroupovi (jeden z autorů české hymny, pozn. ed.), pohřben v Rotterdamu. Hutkova odpověď na českou hymnu: ""Tady domov mám"", překlad písně do holandtiny. ivotní cesta kroupa do emigrace v Nizozemsku"
2:01:07;Pokračování kroupova příběhu, zaloení opery v Rotterdamu, návtěva Bedřicha Smetany
2:02:24;"Poselství na závěr. ""Nejistota, strach a deprese, to jsou taky cesty ivotem"" ""Ten ivot je straně krátkej a je hrozně vzácnej. A je důleitý si ho chránit jako vzácnou věc, udret ho ve svobodnym prostředí a vědět, e ta svoboda se taky brání, e v ivotě má větí smysl láska ne nenávist."" ""Zachovat si svobodný údiv."" "
2:04:14;konec nahrávky čtvrté části

6. část

0:00:00;Hutka Jaroslav 16.05.2018
0:00:00;Začátek nahrávky
0:00:09;"Revoluce 1989 jako ""konec dějin"""
0:02:32;"Problémy současné Evropy, úzkost z ohroení ""blahobytu"""
0:06:16;Nové dělení a rozdělování světa a Evropy
0:08:18;Ohroení liberální společnosti, postoj k situaci Evropy
0:12:29;Rada mladým lidem, uvědomění si vlastní zodpovědnosti
0:14:20;Osobní proívání pádu komunismu
0:16:25;Přejezd lodi
0:17:44;Nedůvěra v pád reimu, o nástupu Gorbačova, pozitivní změna a návrat domů, česká nedůvěra k cizincům
0:21:21;"Přijetí po návratu ze zahraničí, konec revolučního nadení a invaze komerce, vytrácení významu slova ""svoboda"""
0:24:01;Devadesátá léta a autorská krize, politická činnost, edesáté narozeniny jako milník, návrat k písničkám
0:27:38;Strach o Českou republiku, malá dcera a syn
0:30:14;Postoj k návratu komunistů do vysoké politiky, kritika Miloe Zemana
0:34:00;Kritika vlády Andreje Babie, problémy lidí ve patné sociální situaci, chudí a bohatí a dalí dělení společnosti
0:38:18;Smysl změn po pádu komunistického reimu
0:38:59;Dalí přejezd lodi
0:39:16;Smysl ivota, hodnota v člověku
0:43:17;Hlavní zdroj ohroení naí společnosti, podvědomé lidské úzkosti a strach z cizího
0:47:07;Názor na kritiku Evropské unie
0:48:18;Naděje pro mladou generaci, smysluplné ití ivota
0:51:25;Konec nahrávky