2024


  2023


  2022


  2021


  2020


  2019


  2018


  2017


  2016


  2015


  2014


  2013


  2012


  2011


  2010


  2009


  2008


  2007


  2006


  2005


  2004


  2003


  2002


  2001


  2000


  1999


  1998


  1997


  1996


  1995


  1993


  1990


  1989


  1986


  1984


  1981


  1980


  1979


  1978


  1977


  1976


  1975


  1973


  1971


  1970


  1969


  1968


  1966


  1965


Slunečnice
Příběhy českých písní. Díl 12.

Bob Dylan: Love Minus Zero/No Limit, český text: Jaroslav Hutka zpívá: Jaroslav Hutka (1991)

Rok 1967, kdesi v létě, nedělní noc. Město Olomouc, centrum. Tady se před 30 lety narodil. Už dávno žil v Praze, sem se vracel jen za rodiči; potkávat vzpomínky. „To léto byli naši v Německu a já měl k dispozici jejich prázdný byt. Procházel jsem se starým centrem Olomouce, odkud radnice nedávno vystěhovala cikány a teď začala s jeho likvidací,“ vzpomíná Jaroslav Hutka. Pomalu svítalo, v duši se temnělo – steskem z bouraného města a mizejícího dětství. Ranní šerosvit obnažil trosky zbořeniště. Z některých domů už zbyla jen hromada sutin a prachu, z jiných ještě stály nosné zdi, stropy stržené; leckde byly vidět bývalé pokoje – zašedlé tapety, flekaté světlými plochami, které prozrazovaly, kde donedávna stával nábytek a visely zarámované reprodukce... Kdysi to bylo čtvrté patro, dnes na torzu polámané stěny zářila žlutá hlava slunečnice.
„Úplně mě to sebralo – uprostřed úpadku a zmaru krásná, silná květina,“ vzpomíná Jaroslav Hutka. Chvíli se na ni díval. Pak se otočil a kráčel domů; hlavou mu zněla Dylanova píseň Love Minus Zero/No Limit. Znal ji, líbila se mu, ale těžko už dnes dovede říct, proč zrovna tenhle text o lásce bez omezení; jejím anglickým slovům tehdy Hutka nerozuměl. To však nebylo důležité, jeho mysl se plnila vlastními verši: „V okně domu slunečnice stojí / barák za chvíli strhnout dají / jen malé děti potichu šeptají / k čemu tam ta slunečnice je...“ Než odemkl prázdný byt, text byl hotový. O tři roky později zazní Slunečnice na Prvním moravském folklórním festivalu v Uherském Brodě. Písničkářská vystoupení tenkrát natáčel Československý rozhlas – nahrávky se nezdařily, přesto se v rádiu reportáž objevila; hlasatelka text Slunečnice posluchačům alespoň odrecitovala. Tou dobou už tahle píseň byla hitem, kdekdo si ji zpíval.
V roce 1968, možná o rok později, seděl Hutka v bytě; návštěva slečny. Pokoj plnil svit televizní obrazovky a Bob Frídl hrál divákům – Slunečnici! Do vadnoucích tónů Dylanovy melodie a Hutkových slov ke zpěvákovi přistoupila reportérka.
Usmál se do kamery a odpověděl na její otázku: Kde a jak jste tuhle nádhernou písničku napsal? „O rok později jsme se potkali na společném koncertě v Brně,“ pamatuje si dodnes Hutka. „Zahlédnul mě a zblednul. Pak se mi začal omlouvat: ´Promiň, Jardo... Tenkrát v tý televizi – prostě jsem se přeřekl.´“

Honza Dědek, Instinkt, 28. 3. 2013, s. 49