Písnička - to je věc!
Je tomu několik let; na Karlově mostě si zvykli sedat mládenci a zpívat písně, které některým neříkaly nic a jiným mnoho. Ti první ze zpěváčků se jmenovali Jaroslav Hutka a Petr Kalandra.
Tohle ovšem nebyly začátky českého folk-songu. Ty stály přece jenom v době o poznání dřívější a mezi ní a dnešními dny se udála řada věcí. Třeba i to, že Jaroslav Hutka, odborníky vyhodnocený jako nejvýraznější osobnost českého folku v roce 1970, vystřídal řadu partnerů a mnoho pódií. Navykl si jezdit do Brna a zdejší vesměs mladé publikum si oblíbil.
"Považuju za dobré, když si lidi zpívaj," usoudil Jarda Hutka před několika dny. "Můžeš tím říci spoustu hezkejch věcí. To, že si lidi písničku vymysleli, to je náramná věc. V písni je totiž nejupřímnější a nejintimnější sdělení. Řekl bych to tak - to, co si dva lidé říkaj v soukromí a potichu, to můžu vyzpívat."
Jak se dělá písnička? - tážeme se.
"To máš takový nový objevování světů. Když písničku děláš, musíš si úplně jasně uvědomovat věci a jejich souvislosti. Zamyslet se nad nimi. Ta tvůrčí práce je mnohem silnější pocit, než pro diváka potom poslech reprodukce… A když sedíš na pódiu a hraješ lidem a díváš se na ně, to je taky moc silnej pocit. Protože každé představení je tvůrčí věc. A současně pozoruješ lidi a odhaduješ je, a mezitímco zpíváš, tak si dáváš v hlavě dohromady návaznosti. Co řekneš, co budeš zpívat dál…"
Na pódiu jsem tě viděl mockrát. A žádné představení nebylo podobné jinému…
"Každé představení je tvůrčí záležitost. I když si uvědomuješ podařené věty a chtěné či nechtěné bonmoty, které někdy možná zase použiješ, děláš každé představení od začátku jinak. Ty řeči, co vedu mezi písničkami, ty mne napadají třeba ve vlaku, když jedu na vystoupení. Anebo když sedím se známejma a vykládáme si, tak pořád myslím na večer. Ten den, kdy vystupuju, na to myslím od rána. A potom, když nemluvím a zpívám, tak některé písničky zpívám úplně automaticky. Mlčí lidi a mlčím já. To je ten správnej čas na promýšlení toho, co dál. Někdy se ti vystoupení nevyvede tak, jak bys chtěl, jindy ti úplně samy vylezou fantastický věci."
Zpíváš moravské lidovky?
"Jsou krásný. Mluví o věcech, které sám neumím napsat. A je v nich čas a moudrost… Jsou to písničky, se kterými nutno žít, být s nimi a naučit se jim rozumět. V nich je duše národa, ze které jsme i my."
2024