Tisíckrát se mne ptali na lustrační osvědčení, na kriminál nikdy

Předseda Jazzové sekce Karel Srp pro TÝDEN komentuje události kolem svého jmenování do Etické komise pro ocenění účastníků odboje a odporu proti komunismu prezidentem Milošem Zemanem a odmítnutí premiérem Bohuslavem Sobotkou.

Zamítnutí mého jmenování nemuselo být z hlavy ministra kultury ani pana premiéra, kteří spolu krátce před prohlášením jednali, jak se mezi lidmi hovoří. S panem Sobotkou jsme před časem byli vybráni fotografy k dvojportrétu na francouzském velvyslanectví. Učinil jsem vtip, zda nebude kompromitován... Mile se usmál a objektivy cvakaly.

Bylo to u příležitosti vzpomínky na snídani s Françoisem Mitterrandem. Velký Evropan si tehdy mne a Sašu Dubčeka osobně vybral a pozval, nikoliv můj přítel Václav Havel. S Mitterrandem jsem se později setkal ještě několikrát, a jak mi sdělila paní překladatelka, musela mu překládat do češtiny všechny články o Jazzové sekci ve světovém tisku. I po listopadu se Jazzová sekce stala přístavem pro nejvyšší francouzské kruhy a zde se také naposledy setkal pan prezident Miloš Zeman s odcházejícím velvyslancem a poděkoval mu za jeho úspěšnou misi.

Jazzová sekce postavila Mitterrandovi v Praze bustu, která je jediná na světě. Pravidelně ji zahalují a odhalují před turistickou sezonou velvyslanci - bohužel, po projevu pana premiéra Bohuslava Sobotky letos francouzský velvyslanec pozván nebude. Nedovolíme si jej dehonestovat. Nepozveme ani amerického, přestože je Jazzová sekce zapsána Billem Clintonem v Bílém domě do Knihy světového kulturního dědictví.

K panu Hutkovi

Setkali jsme se asi třikrát. Znal jsem obě jeho dlouhohrající desky a singly. Třetí deska, na které měl spoluúčast, byla na spadnutí. Myslím, že v té době byl neprávem stíhán pro tzv. nedovolené podnikání, které krylo antikomunistickou činnost, stejně jako u Jazzové sekce. Bylo proto neuvěřitelné, že mu byl v přípravném trestním stíhání vystaven cestovní pas, výjezdní doložka, devizový příslib, výjezd na západ včetně povinného prokádrování. My jsme nemohli ani do spřáteleného Polska nebo Maďarska. Tvrdí, že jeho emigrace měla být pro estébáky překvapení - tedy pro desítky policistů pasového oddělení, kteří mu vše zařídili. Já jsem to měl policii prozradit a zhatit. K zadržení na čáře nedošlo... Proč? Naopak, zdá se, že byl sjednán hladký průjezd. Lze se s úspěchem domnívat, že nešlo o akci Asanace, ale pod jiným krycím názvem.

Ve svém spise má prý čtyři udání ode mne. Jiní badatelé píší, že se dochovaly stovky mých ručně psaných zpráv. Roky žádám úřady, aby je předložily. Neexistuje totiž žádný. Přesto jednu kopii hlášení psanou strojem dal pan Hutka na internetové stránky. A světe, div se. Hlášení důstojníka je na psacím stroji, který v Bartolomějské neznali. Navíc tvůrce udělal v textu nepředstavitelnou chybu, kterou by absolutně neudělal. Zvláštní je i můj tzv. vázací akt: Vnitro jej v roce 1999 předložilo soudu. Měl šest řádků strojem. V roce 2016 jsem tentýž opět získal - s ověřeným razítkem - a měl o tři řádky rukou navíc.

Dal jsem si práci a vyhledal důstojníka, který hovoříval s panem Hutkou. O setkáních psal obvyklé povinné hlášení. Důstojník se mi omluvil. Poznatky, které získal jinou cestou, dával do úst mně. Opakoval to i ministru Pavlu Dostálovi. Ze své funkce dal první souhlas k vystavení pasu za účelem vycestování pana Hutky na Západ. Následovaly procedury dalších oddělení StB. Naopak, onen důstojník nařídil odposlechy mého a telefonu Jazzové sekce a kontrolu pošty. Existují záznamy. Divím se, že pan Hutka mlčí. Vždyť to byl zcela legální a povinný postup. Že chce za kopečky, jsem nevěděl a přál bych mu to. Věděl jsem to u dalších lidí a dodnes to neprasklo; v jednom případě šlo o vojáka v činné službě, za což by dostal paragraf velezrady.

Jaroslav Hutka by asi měl zavzpomínat, kdo mu pomáhal balit věci do auta, pak to prásknul, netuše, že je výjezd předjednaný. Třeba má stejné křestní jméno jako důstojník, který mu pomohl za kopečky. Měl by mu být vděčný - a já to Hutkovi nevyčítám. Snad že se neměl vracet... mlčel bych.

K archiváliím Jazzové sekce

Písemnosti kolem Jazzové sekce z období totality narůstají. Část jsme zveřejnili v příloze k reprintu knihy Obsluhoval jsem anglického krále. Jsou to zrůdnosti lidí, které naše zákony nijak nepostihují a u kterých "znalci" totality nevolají po "sebereflexi". O to větší uznání mám k soudcům, kteří náš politický proces zvrátili navzdory režimu.

Že některé polistopadové a státem placené organizace hledají, nebo si dokonce vymýšlejí bič na komunisty, je zrůdností opačnou. Tyto neohistorické mafie blokují informace hovořící ve prospěch lidí, kteří jsou jim dnes nepohodlní. Konkrétně jde o každého, kdo podporuje pana Miloše Zemana. Blokovat například hlášení agenta Hlas-Vídeň je klasickým příkladem.

Archiválie Jazzové sekce mohou a také nemusí být zničující pro řadu lidí. Jejich nejistota vyplavala právě v těchto dnech s mým jmenováním do Etické komise.

Nikdo nemůže tzv. morálně hodnotit kohokoliv, třeba z Jazzové sekce. Písemnosti tehdejší kontrarozvědky, vnitra, agentů, Výboru lidové kontroly, ministerstev, svědectví tajných policistů, zpráv západních agentů působících v republice, křiku z Ústředního výboru Komunistické strany Československa až po udání sousedů disidentů - bez prožití té doby je vždy pokřivené a jednoznačné dodatečné soudy jsou stejné, ale naruby.

Pan premiér má teoreticky odpovědnost za několik stovek tisíc státních úředníků. Minifunkce člena Etické komise je z titulu denního chodu státu, za který odpovídá, hluboce nepodstatnou veličinou. Přesto bych očekával v okolí pana premiéra průvan.

www.tyden.cz, Karel Srp, 27. 1. 2017