Srp a kladivo (na Peroutku)

Komplikovaná je kauza Karla Srpa. Za komunismu udělal mnoho dobrého, ale také donášel režimní politické policii. Udělal tedy mnoho špatného. Co s tím?

Nebylo by třeba se touto otázkou zabývat (v duchu biblického kdo z vás je bez hříchu, první hoď kamenem), kdyby se prezident Zeman nesnažil udělat kozla (Karla Srpa) zahradníkem. A následně na tom sveřepě netrval a neoznačil premiérův odpor vůči této snaze slovem ubohost.

Tím nás, kdo veřejně prezentujeme své názory, donutil se celou věcí zabývat a vyslovit se k ní. Také nás přiměl k tomu, abychom cosi porovnali.

Ale popořádku. Každý, kdo o kauze Srp vs. Etická komise ČR objektivně rozmýšlí, nemůže nekonstatovat to, co vyjádřil i premiér Sobotka a spolu s ním bezpočet dalších: „Jsem si vědom toho, že pan Karel Srp udělal hodně dobrých věcí pro nezávislou kulturu, bohužel ale udělal také hodně špatných věcí a dlouhodobě a intenzivně donášel StB,“ říká předseda vlády.

Výstižně to vyjádřil i bloger Pavel Holub na iDNES (26/1 v článku „Karel Srp, pouze další Zemanova provokace?“):

A byť již uplynulo téměř 30 let od změny režimu a věřím, že Karlovi Srpovi není důvod nějak vehementně spílat za spolupráci s STB, jestliže to nedělal pro svůj vlastní prospěch, ale pomohl tím řadě umělců. To ale nic nemění na tom, že vždycky v jeho případě zůstane to ALE? Takže nespílat, nedehonestovat, ale ani nedosazovat jej za člena etické komise.

Ano, přesně o to jde. Nedehonestovat, ale ani nejmenovat členem Etické komise ČR. Kdyby byl prezident Zeman moudrý vladař, nikdy by pana Srpa do oné komise nenavrhl. Jenomže on ho navrhl a my máme právo se ptát proč.

Tu otázku nechám bez odpovědi (profesor Cepl blahé paměti říkal, že když člověk neví, má říci „Nevím“), pouze v rámci hledání odpovědi nabídnu dvojí srovnání. Nejprve bych chtěl upozornit na článek Johany Hovorkové na serveru Forum 24 (25/1 – „Zemanův dvojí metr: U Srpa StB nevadí, u profesorů ano“). Autorka připomíná to, co je v kostce obsaženo již v nadpise. Píše:

(Pan prezident) nejspíš pozapomněl na to, že v roce 2015 sám kádroval akademiky, které odmítl jmenovat profesory. Pravděpodobně to totiž nebyli jeho přátelé. Kauza s nejmenováním tří profesorů se u dvou z nich týkala právě jejich předlistopadové minulosti.

Pro oživení paměti: těmi dvěma byli pánové Eichler a Ošťádal, kteří si podle prezidenta zadali s komunistickým režimem, pan Ošťádal dokonce přímo s Stb – tedy podobně jako Karel Srp. Tento jejich politický hřích byl podle Miloše Zemana natolik závažný, že neprošli jeho kádrovým sítem a on je odmítl jmenovat profesory. Obdobný politický hřích ovšem nevadí u Karla Srpa. Z toho Johana Hovorková vyvozuje závěr, s nímž nelze nesouhlasit:

Ze Zemanových kroků je zjevné, že mu vůbec nejde o jakoukoli problematickou minulost, ale pouze o to, kdo jej dostatečně podporuje. Když sám odmítá podepsat jmenování těch, kdo si titul spravedlivě a podle všech pravidel zasloužili, nemůže se divit, že mu premiér odmítne kontrasignaci mnohem závažnější.

Nakonec tedy nejde pouze o Srpa, ale o prezidenta a jeho zmíněný dvojí metr. Stačí vzpomenout na Peroutku. Dle Zemana si zadal s nacismem, a proto ho Zeman veřejně (byť na základě lživých argumentů) dehonestoval. Srp si zadal s komunismem – a byl Zemanem nejprve oceněn (2013) a posléze navržen na „společenské povýšeni“. (Působit v Etické komisi ČR pro ocenění účastníků odboje a odporu proti komunismu je přece společensky vysoce prestižní záležitost.)

Problém tedy představují oba: Karel Srp i Miloš Zeman.

Na závěr malý úryvek z interview, který Karel Srp poskytl Novinkám.cz (25/1). Když se ho redaktorka Barbora Janáková ptala, jestli si myslí, že by ještě mohl být členem Etické komise ČR, kdyby si premiér Sobotka svůj odmítavý postoj rozmyslel, Karel Srp odpověděl způsobem vyvolávajícím mrazení:

Kdyby si to pan Sobotka rozmyslel, tak první, co udělám, je, že všem těm lidem v komisi navrhnu rezignaci. Všichni mají minulosti hrozné. Oni vědí, že Srp to pamatuje a že má kolem sebe dostatek lidí, kteří u toho přímo byli. Neříkám, u čeho jsem byl. První, co bych řekl, rezignujte, nebo to tu zrušte. Člence komise Monice Le Fay bylo tehdy dvacet, tenkrát nic neznamenala. Pro mě jsou hrdinové, kteří bojovali v roce 1975, tehdy už jsem ale byl u lopaty. Jsou to kariéristé. Jenže my na ně budeme pořád dohlížet. Ať si z nás nechtějí udělat nepřátele nebo my je tak rozmázneme od Pitharta až já nevím kam. Nebudeme si brát servítky. Máme tu materiály proti každému a pro každého. Nejsme Ústav pro studium totalitních režimů.

Inu, co se v mládí naučíš ...

P.S. Prezident Zeman během tiskové konference po návštěvě Plzeňského kraje (26/1 před 16. hodinou SEČ) uvedl mezi důvody, proč podporuje Karla Srpa jako svého nominanta na členství v Etické komisi ČR, jeho věznění komunistickým režimem. Má pravdu. Jen bych připomněl, že také Ferdinand Peroutka byl vězněn – v nacistických koncentračních táborech Dachau a Buchenwald a v Praze na Pankráci. Dokonce déle než Karel Srp. V očích Miloše Zemana mu to ale moc platné nebylo. Co dodat? Není vězení jako vězení, politický vězeň jako politický vězeň.

neviditelný pes, Lubomír Stejskal, 27. 1. 2017