K výročí vpádu ruských vojsk na Ukrajinu pozvala ČT k Danielu Takáčovi písničkáře a chartistu Jaroslava Hutku. Ten ve studiu vzpomínal historii. Jednak tu, kterou zažil, tedy na rok 1968. Kdy invazi sovětských vojsk nečekal. Nečekal ani únorový útok na Ukrajinu. Ale pak se Hutka rozhovořil i o historii Ukrajiny, kterou vyčetl od Timothyho D. Snydera. „Ta Ukrajina už v 10. století byla evropský vyvinutý stát. Ta Kyjevská Rus. S tím Ruskem to slovo Rus nemá nic společného, to si tam pak půjčili Rusové,“ tvrdil například.
Hutka řekl, že jeho písničky se nemají k lidem jak dostat. A že je pro lidi „drzý politický zpěvák“, ale písničky, o které mu opravdu jde, se k publiku nedostanou. „Protože jak? V rádiu to nehrajou, v televizi to taky nehrajete,“ dodal se smíchem a pohledem na Takáče. Zklamán prý ale není, jen je jiná situace. Vzpomínal, jak se organizovaly koncerty za komunismu a jak si lidé šířili nahrávky.
Přes Francise Fukuyamu a jeho Konec historie se pak Hutka i Takáč dostali k válce na Ukrajině. „Jak je to možné, že po zkušenostech z druhé světové války, s těmi možnostmi přenosu informací, vědění, vzdělání, atd., jak může být v Evropě zase válka?“ ptal se Takáč a Hutka odvětil, že se na to dívá s hrůzou. Poznamenal, že historicky to ovšem není nic nového.
„Člověk má v sobě takový pocit... nevím jestli zklamání, ale člověk je zaskočen, protože bylo doufání, že už na to nedojde, protože ta zkušenost byla tak široká, tak zpublikovaná, zpracovaná, že člověk měl pocit, že ke všem už došla a že tím pádem se to nemůže stát,“ pravil Hutka. Ale doplnil, že lidstvo zůstává stále stejné.
Současné Rusko je podle něho stejné jako Sovětský svaz v roce 1968. Prohlásil, že jak je Rusko veliké, tak je i izolované. „Ten dav zůstává stejný. A ten pocit té velikosti jim možná dává jiný pocit než nám Čechům. My nemáme pocit velikosti, takže nemáme pocit, že bychom si měli vzít kus Rakouska, kus Polska, my nemáme problém, že by nám to někdy patřilo. Maďaři mají problém, Poláci mají problém, Rakušani to neřeší,“ řekl a připomenul, že polské území sahalo až ke Kyjevu.
Takáč se dále zeptal, proč na fungování ruské společnosti nic nezměnila ani Jelcinova devadesátá léta, ani Gorbačovova perestrojka. Hutka mínil, že Gorbačov dostal Rusko do kouta, kde si nevědělo rady a Jelcin pak Sovětský svaz rozbil. „Což pro mě bylo neuvěřitelné, nikdo nevěřil, že Sovětský svaz se může rozpadnout,“ přiznal. Podle něho Jelcin udělal chybu, že jako svého zástupce zvolil Putina. A ani u Putina se ze začátku nezdálo, že „bude tímhletím“. Hutka míní, že důvod proměny je jednak to, že Putin vládne dlouho, ale také že mu všichni pochlebují.
Sám nečekal ani 23. února 2022, že k válce dojde. Ale přiznal, že ani v srpnu 1968 invazi nečekal, byť ho polští známí varovali. „A já jsem si říkal, to už se nedělá, to už ta doba taková není. Bim, a byli tam,“ řekl k srpnu 1968. Stejnou chybu prý udělal nyní, když si říkal, že válka nemůže být, protože by Rusové museli bombardovat Kyjev. Překvapení pro něho však byla počáteční prohra ruských sil.
Nevěří na to, že by v Rusku někdy byla demokracie. U Ukrajiny si pak není jist, velmi sleduje historika Timothyho D. Snydera. „Ta Ukrajina už v 10. století byla evropský vyvinutý stát. Ta Kyjevská Rus. S tím Ruskem to slovo Rus nemá nic společného, to si tam pak půjčili Rusové. Ale ta Kyjevská Rus byla evropské město spojené jak s východem, tak se západem. Byli tam intelektuálové. Ten jih Ukrajiny tam byli lidé z antiky, tam tehdy seli a sklízeli obilí,“ vyprávěl Hutka.
Připomenul také společnou historii s polsko-litevskou unií. „Oni už tenkrát byli zvyklí žít v nějakých demokratických poměrech. Sice to byla demokracie jako v antice, týkala se více té vyšší vrstvy, než té nižší, ale nebyla to diktatura, byla to demokracie, s tolerancí náboženství a tolerancí jazyků,“ prohlašoval.
Situace Ukrajiny je prý jiná než u Československa v roce 1938. Tehdy podle Hutky Češi neměli vůli bojovat, což se ukázalo u Beneše. A zatímco Beneš měl „plán-aeroplán“, Zelenskyj zůstal v Kyjevě. Opět zmínil Snydera, který případný scénář československé obrany rozebíral. „Proč nezničili ty zbraně? Dokonce i republika Vichy potopila všechny válečné lodě, když už byli pod Němcema. Takže tady je to trošku jiný přístup a nedá se to srovnávat,“ sfáral Hutka opět do historie.
Stále si myslí, že „Putin je v kaši“, kvůli hrdinství Ukrajinců. Ale „na zemi to jde blbě“. Prý proto, že Rusové nešetří své lidi, protože mají asijský přístup „nás mnogo“. „A ty lidi tam prostě ženou do toho mlejnku na maso,“ tvrdí písničkář. Ale z ukrajinské historie dle svého názoru zná dost, aby věděl, že Ukrajincům jde o bytí a nebytí a mohou prohrát „na věčné časy“. A proto nemohou prohrát, i když se klukům logicky na vojnu nechce. „Tam jde o to, nakolik ten Západ pomůže, aby vyhráli,“ usmál se.
Je příjemně překvapen, že ve vztahu k Rusku otočili i Němci. Merkelové podle něho nedošlo, že obchod sám válce nezabrání. A velice ho těší, že Západ je doposavad jednotný. Překvapili ho ale Maďaři. „Jestli se jim stýská po tom velkém Uhersku? Ale pak nechápu, co se děje na Slovensku, protože to Slovensko bylo část toho Uherska. Možná to má ještě nějaký mafiánský zázemí u těch Slováků. Ale to Maďarsko mě překvapilo,“ prohlásil s tím, že v době převratu se jednalo o progresivní zemi. Je mu divné, že se neopírají o zkušenost z roku 1956.
26. února 2024, Karel Šebesta, Parlamentní listy