Otevřený dopis. Dojemná zpověď Jardy Hutky o vlastní nedospělosti. Otevřený dopis pro Jaroslava Hutku. Je všeobecně domrzavé, že se společnost rozdělila na dva tábory a jako dva nedomrlí Jardové si neustále okopávají kotníky. Odmítám glorifikovat Zemana, je to v lecčems špatný politik i prezident. Odmítám do něj ovšem kopat, protože je to prezident České republiky a v jeho politice je i mnohé dobré, co stojí za to. S jistými výhradami jde říci to samé o obou předchozích prezidentech. Milý pane Hutko, to jste tomu zase dal. Je škoda, že jako mnozí vaši souputníci a spoluideologové tak nějak nevidíte dál, než za démonickou postavu Miloše Zemana. Jako kdyby on mohl za vše, co je tu špatně. Takový univerzální boxovací panák, který odvádí pozornost od podstaty. Váš odboj začíná příliš pozdě. Měl začít společně s tím Krylovým. Ten se postavil v okamžiku, kdy to ještě mělo smysl. A také byl po zásluze odsouzen téměř k druhému exilu. Protože Kryl, na rozdíl od drtivé většiny ostatních, tu hnilobu viděl už na počátku devadesátých let. On viděl to pokrytectví, kterému Vy jste vlastně tleskal. A tleskáte doposud. Váš odboj je teď tak trochu divadýlko. Odboj, za který jste ve svých kruzích chválen, ne-li obdivován. A v těch ostatních kruzích zatracován… ale to Vám může být, a jistě i je, zcela ukradené. Ba naopak, tak nějak Vás těší, že jste ty burany rozzuřil doběla. Zaslouží si to. Jsou to přeci burani. Ale jde takový odboj nazvat odbojem? Promiňte, pane Hutko, ale nejde. Je to jen divadýlko. Smutná veselohra s odměnami, která předstírá, skutečně jen předstírá. A netvrďte mi, pane Hutko, že jste skutečně tak krátkozraký, že vidíte jen k faldíkům jeho majestátu Miloše Zemana, tohoto času prezidenta České republiky, která je postavena na parlamentním systému vládnutí, nikoliv na tom prezidentském. Skutečně celé republice uleví, když prezident Zeman zemře? Ty domnělé burany to eliminuje a Vám se konečně podaří zvolit si na Hrad svého vysněného, ale o to více prázdného, Drahoše (nebo nějakou podobnou figurku bez vlastní osobnosti)? Co nabízí Vaše sociální bublina republice? Zatím jen pohrdání, odpor, znechucení. Je to podobné, jako pohrdat vlastníma nohama, protože jdou bahnem. Ale směr jste určili vy. Vy, kteří jste devadesátá léta promlčeli nebo protleskali. Pak už to začalo jít pomalu z kopce viditelně i pro většinu. Do té doby to viděli jen nemnozí. Teď už si jdou nohy vlastní cestou, protože ti, kteří určovali směr už trouchniví v posledním stádiu syfilis s rozežranou míchou a záchvaty vzteku. Holt, nakazili jste se při mejdanu v devadesátkách, teď už nohy neovládáte. Teď už prostě jdou a vy je za to nenávidíte. Protože musíte jít s nimi. Musíte mít za prezidenta Zemana. A bude hůř. Nebo v lecčems už i je. Ale je to vaše vina. Ta Vaše píseň je v lecčems podobná pověstné Laufrově skladbě Díky vám, chlapíku statečný. Jen z druhé strany, v jiném režimu, ale stále stejně angažovaná píseň, stále stejně angažovaného umělce. Festival politické písně jste pro rok 2018 drtivě vyhrál. O tom nemůže být sporu. Pojďme budovat dialog a tvořit mosty tím, že se budeme urážet a přát si navzájem smrt. Skutečně nás to posune o řádný kus dopředu. Krajské listy, Štěpán Cháb, 6. 8. 2018