MARTIN KONVIČKA: HUTKA SE DOPUSTIL ZRADY CHLAPSTVÍ A SRABÁRNY
Docent Martin Konvička oznámil, že se vrací do politiky. A je po okurkové a diplomkové nudě v našich médiích. Média rozpoutala zase kampaň proti panu Konvičkovi jako v době, kdy neohroženě upozorňoval před několika lety na nebezpečí islámismu u nás. Čas potvrdil jeho názory a vidíme, jaká spoušť vzniká stěhováním afrických a arabských národů do Evropy. Proto nemohou kavárenští novináři s jeho názorem, že toto stěhování národů zničí naši evropskou civilizaci, polemizovat, aniž by se zostudili v očích veřejnosti. Tak si našli alespoň to, že pan docent nemá přehled o mladých zpěvácích, a o disidentu Hutkovi tvrdí, že se dopustil zrady chlapství a srabárny.
Je pro ně velkým překvapením, že postarší universitní docent neslyšel nikdy o nevýrazném popovém zpěváku Tomáši Klusovi. Podle nich zřejmě všichni občané žijí touto jejich modlou, jinak se nehodí do politiky. Přiznám se, že ani já od doby, kdy se pan Klus proslavil v době vlády hulvátského a pyšného Paroubka svou písničkou: "Za co Pane Bože, za co..." , o něm nikdy neslyšela. Od té doby jsem občas zaslechla v rádiu nevýraznou písničku zpívanou poněkud huhňavým hlasem a poznala, že jde o něj. V porovnání s hvězdami, jako jsou Gott, Matuška, Krajčo, Vojtek, Nohavica a dalšími nic, spíš podprůměr. Ovšem nebýt toho, že na sebe upozorňoval občas nějakým provokačním a dosti hloupým výrokem politickým, už bych si na něj nevzpomněla, stejně jako pan Konvička. Upřímně řečeno než ta mediální adorace Kluse mi sedí odpověď studentů docenta Konvičky, že "je to idiot, který si hraje na Nohavicu". A jak známo, když dva dělají totéž, není to totéž. Nohavica má za sebou kromě občasných politických výroků především spoustu krásných písní. A pokud nechce pan Klus do médií pana premiéra Babiše, je tu přece řada jiných, v nichž se může zviditelnit, má-li ovšem čím. Takže jeho "protest" není žádným velkým hrdinstvím. Naopak se mnohem víc zviditelní, neb závistivých médií je rozhodně víc, než těch pana premiéra.
A pokud jde o Jardu Hutku, kterého jsem si kdysi vážila a dokonce si s ním tykala pro jeho protestsongy proti zločinnému komunismu, tak bohužel musím souhlasit s panem Konvičkou, že jsem ani já "dosud nezaznamenala větší hnus, srabárnu, zradu chlapství a odpornost, než předvedl ". Že je velmi smutné, když " jeden sedmdesátiletý, unavený chlap přeje smrt druhému, starému sedmdesátiletému, unavenému chlapovi". Je přece možnost noblesně protestovat proti názorům pana prezidenta, ale přát někomu smrt je to poslední. Naše babička by řekla, že za to ho Pán Bůh potrestá.
Je dobře, že se do politiky začali hlásit nebojácní chlapi, jako Ladislav Jakl, Benjamin Kuras a nyní Martin Konvička. V současné nebezpečné politické situaci - právě teď co píši tento článek - v rádiu hlásí, že zase najelo auto s nenávistným teroristou na lidi ve Velké Británii. Takže bude naše země potřebovat mimořádně nebojácné politiky a všichni bychom měli v zájmu záchrany života i života našich dětí právě takovým lidem dát hlas.
Fragmenty, Ivana Haslingerová, 14. 8. 2018
2024