zpět Odesílatel: Ing . Richard Švandrlík Datum: 29. března 2006, 21:05:15 Srdečně zdravím a dovolte mi poděkovat za Ježka ale především za překrásné "plaudern" z Třinácté komnaty - díval jsem se dvakrát - večer a druhý den dopoledne. Hluboko jsem chápal a prožíval Vaši rozkolísanost v otázce emigrace - totiž kdy jsem v září 1968 s rodinou mířil do Rakouska a ještě u hranic jsme stále poslouchali optimistický pražský rozhlas. Zastavili jsme se, zlomili se a vrátili. A také kvůli svým rodičům, kteří by to určitě velmi těžce přežili a sotva by se z toho vzpamatovali .... Dlouhá léta po roce 1968 jsem se pak vracel - jako Vy - k věčné otázce exulantství, zda jsme přecejen neměli ujet, vždyť v těch prvních dnech po srpnu byli Češi velmi dobře přijímáni na Západě. Ale my jsme tam vůbec nikoho neměli ... Všechny ty duševní zmatky (kvůli rodičům atd.) se nám po letech vrátily, když počátkem osmdesátých let utekl syn a po něm dcera. Tak to jsme si teď "pěkně" na sobě prožili, vyzkoušeli útěk vlastních dětí, a uvažoval jsem, co by asi naši rodiče dělali, kdybychom my emigrovali. To bych jim tedy nepřál. Rok hrůzy, zda syn vůbec žije, neboť se neozýval, prosby na policii o pomoc při jeho hledání (a výsměch jako odpověď), léta psaní dopisů a nekonečná čekání aspoň na pohlednicovou odpověď. Zkrátka: dneska jsem rád, že jsme zůstali. Bohužel následek byl rozvod - s výčitkami, kdo to zavinil, že děti jsou v Německu. Po sametové revoluci už se s dětma zase vídám, ale asi znáte jak deset let odloučení vede k odcizení - děti jsou dnes v manželství s německými partnery, mají německé občanství ... Omlouvám se za rozvláčnost, ale Vaše Třináctá komnata mi byla tolik blízká .... Přeji Vám hodně úspěchů tady doma a radost z dětí Richard Švandrlík Odesílatel: Martina.Berankova Datum: 24. března 2006, 13:50:13 Vážený a milý pane Hutko, s obrovskou chutí jsem se dívala na pořad o Vás, na 13. komnatu. Uvědomila jsem si opět, jak můžu být šťastná, že když jsem v roce 1976 odmítla vstoupit ke komančům, vyrazili mi ze čtvrtka na pondělí jen na Zvláštní školu do Trmic (cikánov u Ústí). Taky mi mohli donutit jít dál......... Myslím, že Vám ve Vašich pocitech týkajících se pobytu nejprve za hranicemi a nyní v Praze rozumím. I když emigrace není zkušenost, kterou by mohl na 100% chápat člověk, který ji neprožil Přeju hodně sil a nápadů. A obligátní: hodně zdraví! Ať nás můžete ještě dlouho těšit svojí tvorbou. Vaše MB Odesílatel: petr.maglia Předmět: Gratuluji Datum: 23. března 2006, 12:33:28 Milý mistře Jardo, gratuluji k 13.komnatě (dodatečně mi žena vysvětlovala, že jsi mluvil o tom, že s Tebou dělala rozhovor tvrdě inteligentní Tereza Brdečková, mám ji rád na dálku z příspěvků např. v Respektu), formát toho pořadu české televize je mi velmi blízký a Tvoje 13.komnata mi byla zatím nejbližší, nejen tématem emigrace, za důležitou považuji např.Tvoji zmínku o vážných textech z mládí (mám dojem, že v mládí jsem vše vymyslel a nyní to už jen obhajuji), i vstupy Tvojí rodiny a kamarádů velmi oceňuji, Vlastu mám rád v jeho jinakosti, Václav vůči Tobě nezatrpknul. Já jsem si svoji komnatu ke svým pětapadesátinám věnoval sám, tedy rozhodně méně kvalitně, emigrace se týká odstavec, který pro srovnání připojuji na konec této zprávy. Kdy se vrátíš do Trafiky? Přeji hezký den Tobě, i Tvé rodině a psu s ježkem. Petr Maglia jméno: Ladislav Dorazil Milý pane Hutko! Shlédl jsem o Vás v TV pořad 13.komnata. Poněkud mě zarazilo, že působíte dojmem (nejen na mě), jako by strůjcem Vašeho osudu byl Václav Klaus. Příliš jste se však nezmínil o dnešních pohrobcích komunistického režimu, který Vás vyštval z vlasti. To je velice smutné a pro mě osobně nepochopitelné. Tito lidé (jako s. Ransdorf, Grebeníček, Filip etc.etc.) působí stále ve vysokých funkcích všude kam se podíváte. Závěrem Vás chci ujistit, že nejsem žádným zaujatým sympatizantem našeho prezidenta, současnou českou politikou jsem otrávený asi stejně jako Vy. Přesto je mi smutno z toho, že musím svým dětem vysvětlovat, že Vás z domova nevyštval Klaus, ale KSČ. Srdečně Vás zdravím a přeji Vám hlavně pevné zdraví a více štěstí a spokojenosti, než kolik jste zažil v exilu. Z Olomouce Ladislav Dorazil Vážený pane Dorazil, své otázky adresujete na špatnou adresu. Já byl pouze tázán a odpovídal jsem dosti zeširoka. Další zpracování byla záležitost střihu a režizéra, a i když to bylo o mně, jaksi za to velkou odpovědnost nenesu, také jsem viděl jen výsledek, toho, jak mě vidí pan režisér eventuelně dramaturg. To jsou ta kouzla novinářské práce, kterou musíte brát vždycky v úvahu. Srdečně zdravím - Jaroslav Hutka Odesílatel: Karel Dohnal Datum: 22. března 2006, 2:35:42 Ahoj Jardo, viděl jsem včera pořad 13 komnata o tobě a bylo to skvělý. Mohl jsi být klidně i tvrdší k dnešní garnituře, ale i tak jsi mě velmi potěšil svými názory. Tohle by měli všichni a hlavně mladí poslouchat, i když ti neposlouchají nikoho. Jen s jedním bych tak úplně nesouhlasil, jak jsi říkal, že ještě srdcem nejsi úplně zpátky, tak já jsem si vždycky myslel, že hlavně ty, na rozdíl odjiných, jsi byl pryč jen tělem a srdce jsi měl celou tu dobu tady. Jen jsi se k němu vrátil a právě proto mě nepřekvapilo, že jsi byl zpátky jako první. To je pro mě právě ten důkaz. Díky za to i za jiné pořady a koncerty, kde jsi vidět. Ahoj Karel. Odesílatel: Jaroslav Furman Datum: 22. března 2006, 16:38:11 Vážený Jaroslave, s potěšením jsem zaznamenal,že po delší odmlce zase dostávám Vaše fejetony i informace o koncertech. Souvisí to nějak se skutečností,že jste kandidátem do nadcházejících voleb ? Dovolím si malou poznámku.Ani pes,ani nikdo jiný Vás nemůže poplést,to jenom my se docela rádi někdy pleteme,když se snažíme věci vidět tak,jak je vidět chceme.A s tím Vám nemůže pomoct nikdo a nic jiného,než Vaše srdce. Včera jsem zaparkoval v uličce u nemocnice naproti Botanické zahradě a šel dolů ke křižovatce,když na mnedoslova dýchla obrovská a nerealistická zvětšenina obličeje pana Bursíka.Visí na zdi docela neefektivně,vychutnat si jeho půvab a přesvědčivost může jen někdo,kdo se přišel potěšit právě roz- kvétajícími květy v Botanickém ústavu ,ale přitom by dal přednost politice !! Ne že by mě to nějak mrzelo,ale jako ekonomu mi někde pod kloboukem zazvonil poplašný zvonek. To mají Zelení tolik peněz,že mohou takhle hýřit ? Odkud na to berou ? Že by jim třeba bývalí kamarádi ,pocházející z řady předchozích "středových stran" a nadále politicky činní, nezištně pomohli ? Pak se vyrojí cela hromada dalších otázek.Čemu má tahle stranička s rake- tovým růstem preferencí opravdu posloužit ?Já sám jsem ji už dvakrát volil, dokud se však nedoberu rozumných odpovědí na své neodbytné otázky, pochybuji,že by mi k tomu postačil i tak velký plakát,jako byl svého času ten s mocnářem ODS,který vzal sebou vítr,protože se na to už nemohl dívat. Jestli si ještě dobře pamatujete divadelní hru Mandragora,jak ji dávali svého času v Činoherním klubu,vzpomenete si určitě na její stále opakovaný fór,kterému se všichni stále znovu smáli. Zněl : "..a šup s ním do komůrky..." Asi je pro Vás lepší vidět ježka na stromě, než se snažit najít způsob jak dostat ježka z klece, aby si nejen pan Foglar,ale i všichni ostatní mohli podle plánku uvnitř konečně vyrobit,postavit a užívat - létající kolo ! Se srdečným pozdravem Jaroslav Furman Vážený pane Furmane, nakladl jste zde mnoho otázek, na které nejsou odpovědi, sám si ty otázky kladu. Máte výhodu, že jste ekonom, já také nevím, kde Zelení berou na propagaci, předpokládám, že si půjčují na základě preferencí, nevím. Ale s tím omylem si myslím nemáte pravdu, nejen, že ten pes mě opravdu spletl, spletl jsem se častěji a nejspíš mě to ještě potká, možná i ta moje kandidatura je takový ježek na stromě, a to srdce je to, co pomůže člověku se z toho omylu vyplést a přežít ho. Tu divadelní hru Mandragora neznám, ten sen jsem měl asi opravdu z Harryho Pottera, díky dětem mám ty knížky i filmy rád. A ten fejeton, asi to s těmi volbami nějak souvisí, já jsem najednou uvízl v mrtvých vodách a zjistil jsem, že nevím, jak z nich ven, ta kandidatura je sice trochu surová léčba, ale vrací mě to zase do života... jako zpěvák jsem se najednou ocitl v izolaci. Srdečně zdravím - Jaroslav Hutka Díky za fejeton ! Nutí k zamyšlení - navíc jsem také "pejskař" - budete mít můj hlas, přeji Vám aby jste uspěl !!! Včerejší pořad se mně tolik nelíbil, nemám rád "nezdůvodněné tykání" za každou cenu, navíc si myslím, že Vaši "spoluaktéři" byli (možná bohužel !) o třídu méně přesvědčiví - trochu se vytahovali - trochu chtěli být originální..., škoda trochu to mohlo zkazit dojem z pořadu. Moje žena se třeba rozhodla uprostřed pořadu jít spát se slovy, tak tenhle nářek nemusím poslouchat... . Jediný normální a přitom příjemný hlas jste byl Vy ! Nejhezčí tedy nejste, ale každý nějak vypadáme... . Mluvil jste ale nejcivilněji, srozumitelně a proto si myslím, že Vás většina diváků vnímala nejlépe. Mějte se moc hezky a Vaše maily mně spíše vždy potěší, než aby mi vadily. J.B.Aklab PS.: Máte krásné dcery ( mám také 2 - ale už vdané a velké - je jim přes 30...). Vážený pane Aklab, díky za dopis, ale mně se ta třináctá komnata také nelíbila, bohužel jsem byl jejím tématem, ale v tom jsem bezmocný, je to problém dramaturga a režiséra a tedy střihu, jen jsem tak v koutku duše doufal, že se moc lidí nedívá a že si toho moc nevšimnou. Ale pár už si toho všimlo a to je mrzuté, s tím nic nenadělám... z materiálu, který k tomu se mnou natočili jsem měl docela jiný dojem. Ale z toho tam moc nezůstalo. Srdečně Vás zdravím - Jaroslav Hutka Odesílatel: gewo Datum: 21. března 2006, 21:49:48 kolega právě koukal na televizi a ptal se, co prej si sežral, že jseš tak Zelenej.... :) Odesílatel: vladana sivoková Datum: 21. března 2006, 22:10:35 Vážený pane, dnes jsem se dívala na pořad o exilu a ačkoliv se mě to netýká, ztotožnila jsem se s Vašimi pocity. Píši, protože mě zaujala zmínka o horoskopech a Vašich zkušenostech, jestli se to tak dá říci, což nevím, protože jsem pořad neviděla celý. Ptám se proto, děláte horoskopy?, nebo jim jenom věříte a dělají Vám je jiní, nebo jsem tomu špatně rozuměla? Nechci Vás okrádat o čas, zdravím Vás Sivoková Odesílatel: Karel Krejčí Datum: 22. března 2006, 0:14:58 ..velikost člověka je v tom, že neplive, neštípe, nekouše, že se nedělá lepším, než je...že dokáže jít svou cestou, být svoboden a přitom neomezuje práva druhých...že svá moudra netluče "v dobré víře" lidem do hlavy, ale nechává je tam lehce vplouvat...a ani potom nečeká, že se jimi někdo musí nutně řídit... ...právě jsem dosledoval pořad Třináctá komnata s Vámi (přiznám se, že s naší náhle vzniknuší a překvapivě čilou korespondencí jsem pořad sledoval o to bedlivěji)...děkuji Vám, vážený pane Hutko, že jste takovou člověčí velikost prokázal a dokázal tak svým lehce vlouvajícím moudrem neseným na vlnách laskavého a kultivovaného projevu oslovit, věřím, že mnoho vnímavých diváků, kteří tak pochopili, že to, co zaznívá ve vašich pisních, je i odrazem Vašeho života, životního postoje a kréda. Velmi si vážím lidí, kterým mohu věřit to, co říkají. A Vy mezi ně bezesporu patříte. P.S. Zmínil jste v minulém dopise naše lesní divadlo...děkuji Vám, že jste našel čas se podívat i naše stránky...víte, to divadlo v Mlýnech je jako život sám - zrodilo se z velké lásky a entusiasmu, prožilo - jsa hýčkáno rodiči - šťastně mládí, sílilo, rostlo a chtělo jako nabuzené mládě letět dál světa, být slavné a slavnější, křičet jsem tu, a já vám ukážu věci! zpívat vám budu, hrát, radost rozdávat, než ho do země zašlapala bagančata nosičů polnice; pak spalo jako odhozené protože jiných rodičů dítě...dlouho spalo nikým - prý jiné starosti - nebuzeno, ale stále ještě nezemřelo byť živeno už jen tlejícími kořínky tísíců všude po okolí do země zabodaných replik herců ze slavné své éry, aby nakonec vzepřelo se svému truchlivému zdánlivě neodvratnému osudu a našlo si rodiče adoptivní a postavilo se opět na vlastní nohy a znovu do světa vykřiklo: Jsem tu! ...a o tom taky náš život je. Umět se vzepřít veškeré nepřízni osudu a jít dál...stále dál. Chtěl bych, aby naše divadlo bylo právě takovým mementem věčné naděje, která nekončí ani s naším vlastním koncem...Proto je naše Lesní divadlo takovým spíš místem setkávání, rozjímání lidí, kteří mají blízko k sobě, ctí určité hodnoty a nechávají na sebe působit atmosféru tohoto historického divadla, vytvářejí zde společné dílo a rádi se na tato místa každoročně vracejí. S upřímným pozdravem Karel Krejčí zpět