Den s modrým nebem přišel ke mně
jezero v hlavě otevřel
bílou plachtou na obzoru
svět fantazie rozprostřel
duši nafouk jako balón
bude z ní výstavní salón
plný světlicových střel

V betonu, který trávě přeje
dnes diktátoři rokují
a sedlák, který proso seje
je model, který malují
vlastenci, co za svým kýčem
hlavu rozrazí ti rýčem
hymnu vlasti zpívají

Teď balón letí nad krajinou
mraky vzpomínek otvírá
jak v barevném, cinkavém vlaku
žlutě berušky natírá
Marie ta bez poskvrny
čistí pole, sklízí drny
polévku z hrobu nabírá

A není kudy najít cestu
ze světa, který bezmocně
se vrací k antickému místu
kde Caesar křičí bojovně
že mír se tvoří jenom mečem
ženským křikem, dětským pláčem
nebo uvnitř povodně

A v palmách jako vrány křikem
už lžíce, nože, vidličky
motýli můry létaj kolem
kulmují své otáčky
a v lesích zuby rozházené
Marxem jasně vyvrácené
se zavazují do smyčky