Je to tak příjemné
Že tomu věřím stěží
Pár metrů ode mne
Jsi seděl v šedé věži
Co trčí vprostřed dvorků
Jak směšný vodojem
Bylo to za Habsburků
To jde jen o dojem
Pořád nás, Karle, honí
Pro čest a svědomí
A pořád jsou to oni
A pořád jsme to my

Dnes tu však v kanceláři
Netrčí nevlídně
Proti mé pražské tváři
Dvě tváře od Vídně
Jsme tady všichni Češi
A všichni Slovani
Jenomže jeden pěší
A dva jsou kovaní
A mezi námi křičí
Že slova neslyšet
Čí je to vina? Ničí
Prověreno - Min nět!

Sedím tu ve tvém patře
A taky nevím zač
Tobě však aspoň, bratře
Napsali zatykač
Já jsem chtěl taky celu
Vždycky tu mlčím rád
Dali mi starou belu
Stydí se podepsat
Jsou jiní zas než oni
A přece stále ti
Kteří nás stále honí
Přes prahy staletí

Tys musel do Brixenu
Dostal jsi lopatu
Já mohu vzít svou ženu
A odjet na chatu
Když přijmu dobrou radu
A zmizím v ulitě
A vzdám se kamarádů
A ergo taky tě
Bez strachu o niveau
Mít život na maděru
Smět s nimi na pivo
Tak na to, bratře, kašlu

Měls přesná slova rád
A já je tady dusím
Lituji nastokrát
Já musím, Karle, musím
Že lež se platí řády
A pravda špínou stok
To znáš, jenomže tady
Už za hovno je rok
Než bych si na to zvyk
Radši si hodím mašli
Tak, bratře Karle, dík
Dík, že jsme se tu našli