Skleněným příklopem nebe zem přikrylo
Úsvit do vodových barev přešel
Slunce si o mraky obličej rozpilo
Vítr se rozšuměl v sípavý kašel
A člověk prázdnotu tupostí balí
Strojem se dotýká nahoty polí

Mokřina pod trávou do země odchází
Opouští život a vrací se skále
Z příběhu kamene pramenem vychází
Čistota jemnosti v nezdolné síle
Člověku pod patou koloběh mizí
Země je domov a přitom tak cizí

Koloběh kamene na vlnách čediče
Opukou v břidlici žulu si míchá
Krystalem pradávné bláto si obleče
Křemenu do žíly zlatou smrt píchá
Člověka najdeš až v hořícím uhlí
V jeskyni za ohněm stíny se pohly

Čas krokem kamenným krajinu roztáčí
Není kam pospíchat ve hvězdné nocí
Světlo svou rychlostí prostoru nestačí
Vesmír se rozchází bezbřehou klecí
Naděje skryta je ve zlaté masce
Co víru svěřila nezištné lásce

Vítr se obrací, vane mi do tváře
Odpověď odnáší otázku nemá
Vzdálené kopce teď vstupují do záře
Chvilka je jediná života cena
Na hraně deště kraj zalilo slunce
Duha kraj zapnula do půlky věnce