Nebe svou modří na jabloň si lehá
A sad se v slunci třese horkostí
A kůrou praská celá stromů tíha
Hovoří jizvou o řezné bolesti

Obzor se tetelí žhavým letním vzduchem
Kopřivy spaluje horko ve stráni
Poledne zahoupalo zvonem litým tichem
Obilné pole kraji vyzvání

Mraky tu nejsou jenom čáry ptáků
Po nebi kreslí letmá znamení
A pole rozdrobená do zelených máků
Rovnají v řádcích suché kamení

A vlny krajiny se do šediva ztrácí
Jako dým u země stojí v dálce les
A výkřik volavky se od potoka vrací
Utichl štěkot psů, ztichla také ves

Zahrádka před domem si svoje květy hýčká
Co je pak mlčky sklidí hřbitovy
Slepota padá z toho na člověčí víčka
Spalující otázka myšlenky roztaví

Není tu nikdo, kdo to ticho slyší
Krajina prázdnotou se v lidech ozývá
Jen dítě krátkou chvíli něco mlčky tuší
A stařec slepou rukou oči zakrývá