INSTITUCE hudba Vl. Veit, text J. Hutka, 1976
Prokletí krajané stejného jazyka Co slouží vzdálené představě moci
Bezcitní lumpové s maskou úředníka Se srdcem na heslo, co se teď nosí
Nevědí, co jsou to špinavé ruce Balvan na životě - instituce
Ďábel jim pošeptal zač prodat dušičku Za pevnou stravu a za ztrátu jména
Srovnáni do funkce, podobni šroubečku V umění utáhnout je jejich cena
Jako mříž na zemi porcují nezměrné Bez mýlky poznají v čem špetka chuti
Zákaz a svolení jsou jim vždy konečné Půvabu vlásky dle předlohy zkrátí
Úhlední pánové, dámy a slečinky Lechtiví na dlani, když peníz zvoní
Slušní a zdvořilí, prázdné navštívenky Vůně jim páchnou a klobouky voní
Úřední nesmysl, přestava pořádku Stupňové filtry a vzestupná penze
Život je děsí a uvádí do zmatku Proto ho prodali za slovní téze
Bezpečni systémem, který si zavedli Pudově chápou co nazývaj nutnost
Nutnost pro své barvy zařídit pohodlí V trezoru hýčkají slovíčko volnost
Tisíce let už jsou skořápkou současna Dusí a stahují v záloze pouta
Nahoře pořádek, v podzemí mučírna Cítí se obručí na sudu světa
Prázdní jak idea užitá k násilí Násilím hmotní, bez pocitu viny
Podobni propasti, která bez úsilí Pohltí cokoli, aniž se změní
|