INSTITUCE
hudba Vl. Veit, text J. Hutka, 1976




Prokletí krajané stejného jazyka
Co slouží vzdálené představě moci
Bezcitní lumpové s maskou úředníka
Se srdcem na heslo, co se teď nosí

Nevědí, co jsou to špinavé ruce
Balvan na životě - instituce

Ďábel jim pošeptal zač prodat dušičku
Za pevnou stravu a za ztrátu jména
Srovnáni do funkce, podobni šroubečku
V umění utáhnout je jejich cena

Jako mříž na zemi porcují nezměrné
Bez mýlky poznají v čem špetka chuti
Zákaz a svolení jsou jim vždy konečné
Půvabu vlásky dle předlohy zkrátí

Úhlední pánové, dámy a slečinky
Lechtiví na dlani, když peníz zvoní
Slušní a zdvořilí, prázdné navštívenky
Vůně jim páchnou a klobouky voní

Úřední nesmysl, přestava pořádku
Stupňové filtry a vzestupná penze
Život je děsí a uvádí do zmatku
Proto ho prodali za slovní téze

Bezpečni systémem, který si zavedli
Pudově chápou co nazývaj nutnost
Nutnost pro své barvy zařídit pohodlí
V trezoru hýčkají slovíčko volnost

Tisíce let už jsou skořápkou současna
Dusí a stahují v záloze pouta
Nahoře pořádek, v podzemí mučírna
Cítí se obručí na sudu světa

Prázdní jak idea užitá k násilí
Násilím hmotní, bez pocitu viny
Podobni propasti, která bez úsilí
Pohltí cokoli, aniž se změní