DĚD, VNUK A TCHÁN / JÁ MÁM STRACH hudba H. Cigner, text J. Hutka, 1970
Já mám strach! Já mám strach! Já mám vždycky hroznej strach
Když se vkrádá na můj práh soumraku mrak
Svědomí mě honí Šest let se mnou nic není
Až mám z toho prapodivné vidění
Koukám na gruziňák Co můj tchán na stůl vytáh
Vtom jsem zaslechl tichý krok Já chci taky lok
Řek jsem Tak sem pojď A to vám byl pro mě šok
Z plné flašky obsah mizí Na dně ani slzy
Zvolna chápu, duch sem přišel A ten ze tmy zaškytá
Vrátil jsem se pro svůj příděl Co za živa jsi mi vzal
V temnu ve sklepě Míval jsem tam flašky dvě
V jedné rum V druhé na krysy jed, ach jed
A měl jsem strach Já děd měl strach
Měl jsem vždycky hroznej strach Aby flašku rumu někdo nevyžah
A já byl mlád Já vnuk byl mlád
Rum mě do sklepa přitáh A v tom temnu na mour sednul Rum vyžah, ach
Mocně jsem se napil Strach mou duši opustil
Rozsvítím a co nevidím Jsou tam flašky dvě
Tvarem totožné Vinětou však rozdílné
V jedné rum, v druhé na krysy jed Ročník šedesát pět
I ty dědku, jeden dědku Tys to pěkně vymyslil
Abys viděl, milej zmetku Flašky jsem ti vyměnil
Pak do sklepa šel děd Na mour sed a popad jed
Od té doby nebyl vidět Tchán myslel, že utek
A teď mám strach Teď mám strach
Pokaždé mám hroznej strach Když se vkrádá na můj práh soumraku mrak
Svědomí mě honí Šest let se mnou řeč není
Až mám z toho prapodivný vidění
V rozhlasovém hlášení Hlásili, že plyn není
Ve sklepě je trochu uhlí Tchán suše poznamenal
Je to asi šest let Tehdy, jak ztratil se děd
Dovezli metráků pět Jděte tam hned teď
Já tam nešel, šla tam žena Já se věšel, má je vina
Bude hrozné odhalení To vypadá na vězení
Však uhlí přinesla Slovem ani nehlesla
Tchán přikládal Lopatkou se v tom šťáral
Já mám strach Já mám strach
Co se bělá v briketách Tchán pozná, že to není uhelný prach
Po stopách pralidí Tchán celej život slídí
Lidská kostra z doby uhlí Pohlédni zeti!
Pak v tisku odborném Letěl článek za článkem
Jsou to prvohory Kam spadá nález kostry
Lidský génius V prvohorách znal špiritus
Jemu díky se nám nález Zachoval dodnes
Celej svět se teďkon diví Na Ostravsku žili lidi
A to v době prvohorní Všude jinde jen plazi hnusní
Tchán můj se slavným stal Nálezu své jméno dal
Netušil, že jméno dal Tomu, od kterého ho vzal
Já mám strach Já mám strach
Čet jsem dneska v novinách Další nález kostry ženy v briketách