JEN BŮH VÍ
hudba J. Hutka, text J. Hutka, 1969


Háriom, háriom, háriom
Jdi a hledej
Háriom, háriom, háriom
Netroufáš si slyšet, co slyšet není
Netroufáš si spatřit, co nikdy neuvidíš

Jen cítíš, že je něco za kotoučem slunce
Utíkej, utíkej

Dnes pomluvil jsi kamaráda
Zejtra ho na krchov vezou
Kde vzalo slovo svoji sílu
Že se ničí život sám sebou

Jen Bůh ví, jen Bůh ví
Nerozumí, ten, kdo chápe
Rozumí, kdo se pochopit nesnaží

Máš přátele na život a na smrt
Stačí slovo a co bylo není
Jeden jdu po ulici, dámy, páni se otáčej
Dívky na mě hážou výmluvný pohledy
Morálka hrozí prstem, všichni se vohlížej

Jen nehybné je věčné
Jen beztvaré je nekonečné
Měkké překonává tvrdé
Všechna slova jednou zmlknou
Slabý přemůže silného
Proroctví ve slovech odejdou
Jen Bůh ví

Hluk jednou přestane, dozní také hudba
Ticho, to je věčnost a mlčení jeho zvěst
Slyš hudbu věčnosti, naslouchej mlčení
Zapomeň na čas, octneš se v ráji
Přejdeš do věčnosti
Slyšet začneš, až nebudeš nic poslouchat
Život je věčný, vyprázdni se
Ukáže ti svoji tvář
Tvář života uvidíš, až se nebudeš dívat
Vědění dobudeš, až budeš vědět že nevíš nic
Bohatství dosáhneš, až nebudeš nic chtít
Naslouchej, naslouchej

Pokaždý, když někoho pomlouváš
Pomlouváš jen sebe
Když křičíš, že támhle někdo krade
Zakrýváš svou krádež

Jen Bůh ví, jen Bůh ví
Nerozumí, ten, kdo chápe
Rozumí, kdo se pochopit nesnaží

Když mluvíš o jiných, mluvíš o sobě
Když mluvíš o sobě, tak lžeš

Sám stát ráno překvapen u rodícího se dne
Dnes narozen, dnes umírá, tak nač to všechno je
Jen blázni vědí, že čas není a jak je to krásné
Podívej, podívej
Kdo ztratí život, nalezne jej

Naučí se milovat, naučí se chápat
Bude lidem pomáhat, nebude se smrti bát

V přibližování seš stále dál
Ve vzdalování stále blíž
Zkoumáním věci zastíráš
Kdo nezkoumá, ten se doví

Jen Bůh ví, jen Bůh ví
Nerozumí, ten, kdo chápe
Rozumí, kdo se pochopit nesnaží

Zavři oči a zapomeň na vše
A Bůh teď jistě ví
Háriom, jdi a hledej štěstí