Městečko Jihlava na vršku stavěné
Na vršku stavěné z pevného kamene
Město jak říkanka, děda a čítanka
Kdo tiše poslouchá, jistě si vzpomene

Pánbůh ho postavil, na věž dva zvony dal
Sluníčko rozsvítil, na zvony zaklinkal
Vítr ať zavěje, mrak zemi zaleje
Člověk ať celej den z žití se raduje

Sluníčko na nebi, na zem se usmíváš
Větříčku, blázínku, po poli chodíváš
Po poli úrodným, po chodníčku pevným
Človíčku panáčku, kam svou hlavu schováš

Půjdu do kostela svatého Jakuba
Ať chmur z mého čela umeje modlitba
Myšlenka na marnost, že jsem tu pouze host
Že život krátký je a skoupý na radost

Človíčku panáčku, trochu jsi pobloudil
Se svou modlitbičkou špatně ses narodil
Už jiná doba je, pokrok se zvětšuje
Přece bys ještě dnes v pánbíčka nevěřil

Vem rozum do hrsti, pojď k nám a přisedni
Svět dnes rychlej letí, život je moderní
Na zítřek hledíme, novou zem děláme
Tak rychle naskoč k nám, ať nic nezmeškáme

Lidičky panáčci, kampak to spěcháte
Já s váma nepůjdu, i když mě voláte
Ráj je až po smrti, před smrtí je žití
Chcete si stavět ráj, život nežijete

Já jdu do kostela, ať mi Bůh ženu dá
Ať je na mě milá a ať mě ráda má
Pod sluncem budem žít a spoustu dětí mít
Až je vychováme, do ráje můžem jít

Lidičky panáčci, vy se mi smějete
Pro svoje vědění dávno nic nevíte
Že to co stavíte, jednou tu necháte
Tak jak jste přišli, zas nazí zpět půjdete

Počkejte chviličku, zazpívám písničku
O stromě v lese a o jarním sluníčku
Až zapadne slunko, naleju si vínko
Připiju na život, kratičká jsi chvilko