Kdo to chodí po krchově, po krchově, po mém hrobě?
Šlape travičku zelenou, sráží rosičku studenou
A to jsem já, nový šafář, z tohoto dvora hospodář
Řekni doma mojjí paní ať mi šije rubáš nový
Přišel šafář, přišel domů, sednul za stůl, sklonil hlavu
Copak jsi tak neveselý, snad tě tvoje hlava bolí?
Mně má hlava nic nebolí, mé srdce je zarmoucený
Vzkazuje ti tvůj pán první bys mu dala rubáš nový
Že prý tam v tom už nebude, že raděj ven z hrobu půjde
Dvanáct truhel otevřela, žádné košile neměla
Když třináctou otevřela, tam ta košile ležela
Kdo to chodí po krchově, po krchově, po mém hrobě?
A to jsem já, tvoje paní, nesu tobě rubáš nový
Otvírejte se hrobové, moje paní sem ke mně jde
Ona k němu přistoupila, hrdla se ho zachytila
Nechytej se krku mého, vždyť vidíš jen mrtvé tělo
Třeba je to mrtvé tělo, bývalo mi často milo
Vstup, paní, vstup, vstup doleji a nestůj jen na okraji
Přiletěli dva holoubci, sedli sobě na zvonici
A tak překrásně houokali, jakkoby hrany zvonily
Jak sirotci uslyšeli, tak na krchov pospíchali
Ach, matičko, roztomilá, komu jsi nás zanechala
Vždyť jste, dítky, dosti staré, opatrujte jedno druhé