Písmenka lásky tvá nahota píše
pohlaví kouzelná slova skládá
pohyb se do hudby promítá plaše
píseň do dvou těl po notách skládá
dotyk a pohled a kořeny v dávnu
prožitky padají vědomím ke dnu

V krajině samot si půjčujem těla
slepecká vzácnost, co v temnu tápe
kosti už mlčí, když krev ještě volá
nepozná člověk, co kůže chápe
nahota napnutá na buben lásky
roztlouká v moždíři pradávné masky

Tělo se naklání k druhému tělu
prchavé setkání v domě smrti
touží po jistotě, prostřeném stolu
co ale dostane, všechno vrátí
jiskřením v prázdnotě čas tělo smývá
ještě než vešlo k odchodu mává

Ukrytý v nahotě, nahotou bloudím
hledám tě po hmatu, oblých tvarech
stařenu v dítěti s úlekem hladím
příběh tvých milenců jak nůž v zádech
Ve stínu těla jsem zahlédl sebe
chladno a ztracenost tím stínem zebe

Na duši myslet však potkávat těla
obejmout,nabodnout,vejít, bořit
vodou se rozběhla divoká kola
uchopit, opustit, čemu věřit?
V zajetí smrti teď lehkost i tíha
oči mi zakrývá v duši se mihá

Tělesná láska mě životem vede
do hor a k propastem,temným břehům
obrazy rozdává, slova mi krade
pije ze svatosti, fandí vrahům
Krajina samot spí na schodech smrti
čas se jí posmívá, předsudek drtí