|
LETOŠNÍ ZIMNÍ hudba Vl. Veit, text J. Hutka, 1976
Změnila se léta, změnily se city Změnila se slova, převlékli jsme šaty
Zmizela návěští, jež nás sbližovala Hrbolatá cesta účes rozcuchala
Uslzené oči před nedávnem oschly Nevědomé plíce nový kyslík vdechly
Na zelených svazích znovu rostou květy Nová generace vymetává kouty
Začínáme cítit v zádech tíhu klenby Rýsují se tváře, povolují klouby
Život hledá sloupy na kterých by přežil Někdo se už rozhod, jiný se už zlomil
Počítáme padlé pozice a šance Počátek se ztratil daleko od konce
Není ale volby v cestě po hřebenu Kdo přestal ctít vrchol, padá stranou ke dnu
Propast tolik láká, volný pád a radost Symfonie ozvěn, štěstí, let a tvrdost
Nevědomá volnost povolila pouta Opona se zvedla na jevišti světa
Rozpoznávám terén, přemýšlím o chůzi Uličník se směje, kamenama hází
Křičí na mě z dálky: Přece jsi mě zradil Nechávám ho křičet, nic by nepochopil
|