LETOŠNÍ ZIMNÍ
hudba Vl. Veit, text J. Hutka, 1976

Změnila se léta, změnily se city
Změnila se slova, převlékli jsme šaty
Zmizela návěští, jež nás sbližovala
Hrbolatá cesta účes rozcuchala
Uslzené oči před nedávnem oschly
Nevědomé plíce nový kyslík vdechly

Na zelených svazích znovu rostou květy
Nová generace vymetává kouty
Začínáme cítit v zádech tíhu klenby
Rýsují se tváře, povolují klouby
Život hledá sloupy na kterých by přežil
Někdo se už rozhod, jiný se už zlomil

Počítáme padlé pozice a šance
Počátek se ztratil daleko od konce
Není ale volby v cestě po hřebenu
Kdo přestal ctít vrchol, padá stranou ke dnu
Propast tolik láká, volný pád a radost
Symfonie ozvěn, štěstí, let a tvrdost

Nevědomá volnost povolila pouta
Opona se zvedla na jevišti světa
Rozpoznávám terén, přemýšlím o chůzi
Uličník se směje, kamenama hází
Křičí na mě z dálky: Přece jsi mě zradil
Nechávám ho křičet, nic by nepochopil